Botanik Václav Větvička, narozený 13. ledna 1938 v Praze a zemřelý koncem července 2026, byl hlasem, který české veřejnosti bez milosti vysvětloval, že romantická představa o divoké středoevropské krajině je mýtus. Jeho slavný výrok „Původního tady není vlastně nic“ neznamenal rezignaci, ale tvrdou realitu.
Po desítky let vedl Botanickou zahradu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a svými rozhovory pro Český rozhlas formoval povědomí generací o tom, co se děje s našimi lesy. Nebyl to jen suchopárný vědec; byl to muž, který na ulici zastavovali lidé s dotazy, jak pěstovat bylinky nebo proč mu uschla růže.
Konec iluzí o divoké přírodě
Proč tak ostrý soud? Podle Větvičky jsou všechny naše lesy kulturní. Monokultury smrku, borovice či akátu nejsou přirozeným stavem, ale důsledkem hospodářských tlaků posledních dvou set let. Prudké změny nastaly až v uplynulých 250 letech, kdy začalo holosečné hospodaření. Výsledek? Degradace půdy, kalamity a zhoršená hydrologie. Lesy kryjí dnes jen třetinu plochy ČR a ta část, která byla kdysi považována za původní (Boubín, Mionší), dnes také nese stopy lidského zásahu.
„Mluvit dnes o původní či divoké přírodě ve střední Evropě je absurdní. Ta prakticky neexistuje nikde, ani v chráněných krajinných oblastech.“
Stromy jako svědkové historie i oběti betonu
Jeho angažmá šlo daleko za teorii. Jako zakládající člen organizace Tis inicioval v roce 1968 akci Stromy svobody. Později se stal patronem projektu Alej roku, kde zdůrazňoval, že aleje jsou pouze dočasný artefakt krajiny. Nejznámější kauza? Jeřáb český, který podle něj bránil výstavbě dálnice přes České středohoří. Věřil, že dokud nevysadí sto nových jedinců, silnice neprojde. A měl pravdu – projekt se táhl léta.
Zajímavostí je jeho ironický pohled na klimatické změny. V rozhovoru pro Pražskou teplárenskou a.s. v roce 2007 prohlásil: „Za globální oteplování můžu asi já.“ Upozorňoval přitom, že kácení boreálních lesů na Sibiři může být ekologicky závažnější než mediálně sledovaná devastace Amazonie.
Odkaz pro budoucnost
Větvička nebyl jen kritik. Byl popularizátor, který psal knihy jako „Nejkrásnější země nám leží pod nohama“ (2024) a učil lidi vnímat rostliny jako partnery přežití. Jeho heslo „Chraňme si stromy, jsou pro nás zárukou přežití“ zní dnes, v době klimatických výkyvů, naléhavěji než kdykoli předtím. I když jeho biologický život skončil v létě 2026, jeho varování zůstávají aktuální.
Frequently Asked Questions
Proč Václav Větvička tvrdil, že původní příroda neexistuje?
Podle něj jsou všechny středoevropské lesy výsledkem dlouhodobého lidského hospodaření. I v národních parcích lze najít stopy historického pastevectví, těžby dřeva nebo úmyslných výsadeb. Skutečně „divoká“ příroda bez lidského vlivu zde po staletích nezbývá, což činí diskusi o její ochraně složitou.
Jakou roli hrál při ochraně alejí?
Byl dlouholetým patronem projektu Alej roku. Upozorňoval, že aleje jsou umělým prvkem krajiny s omezenou životností, který vyžaduje aktivní péči. Bez údržby a obnovy vymizí během několika generací, čímž zmizí i jejich estetická a mikroklimatická funkce.
Co myslil tím, že „za globální oteplování může on sám“?
Šlo o nadsázku zdůrazňující individuální odpovědnost každého člověka. Chtěl ukázat, že klimatické změny nejsou abstraktní pojem, ale součet miliard malých rozhodnutí. Zároveň tím kritizoval pasivitu společnosti, která čeká na řešení od státu nebo korporací.
Kde konkrétně působil mimo akademickou sféru?
Kromě vedení Botanické zahrady UK pečoval o park na zámku Štiřín. Aktivně vystupoval v médiích, včetně pořadu Kouzelné bylinky České televize, a pravidelně publikoval v Lidových novinách a Českém rozhlase, kde propojoval odborné znalosti s běžným životem.
