Ivan Hubač-Hejna: Osudový scenárista, který navázal na rodinnou tradici

Kořeny v rodině a první kroky v kultuře

Některé profese se dědí, ale v české televizní tvorbě nenajdete moc silnějších rodinných příběhů než ten, který píše jméno Ivan Hubač, známý i jako Ivan Hejna. Když se v roce 1953 narodil do rodiny legendárního scenáristy Jiřího Hubače, možná ještě netušil, že významně ovlivní domácí scénu stejně jako jeho otec. První chvilky na DAMU, kde vystudoval dramaturgii, byly možná i bojem najít si vlastní styl. V 70. letech to v české kultuře zdaleka nebylo jednoduché.

Studium na pražské DAMU zakončil v roce 1977 a hned poté vkročil do profesionálního světa jako dramaturg ve Státním divadelním studiu. Znamenalo to především každodenní práci s textem, herci a režiséry – a právě tady rostla jeho pověst člověka s citem pro drama a dialog.

Mistr rozhlasu, televize i obtížných témat

S rozhlasem spojil další téměř dvě dekády života. Od roku 1981 byl stálým členem týmu Československého rozhlasu jako dramaturg, autor a dramatik. U mikrofonu vznikaly jeho rozhlasové hry i adaptace, jejichž síla tkví v promyšleném příběhu a smyslu pro rytmus mluveného slova. Propracované postavy a napětí přitahovaly regulérní posluchačské publikum.

V televizi začal spolupracovat už dávno předtím – přesně od roku 1974. Zpočátku na externí bázi, ale i tak dokázal už tehdy vyvolat pozornost třeba svými původními televizními hrami. Po roce 2000, kdy z rozhlasu definitivně odešel, usedl do hlavní dramaturgické židle v České televizi. Tam byl nejen hlavním dramaturgem programového řízení, ale postupně vedl i celé centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby.

Pokud něco vystihuje jeho kariéru, je to pestrá paleta žánrů – Ivan Hubač zvládne historické i současné příběhy, dramata, seriálová pokračování i filmy pro velké publikum.

Jeho nejvýraznějším dílem je bezesporu pokračování seriálu „Sanitka 2“. Navázal na dílo svého otce a totéž „řemeslo“ přetavil do nové doby. Vdechl život nejen postavám, které Češi milovali už z první série, ale rozšířil děj o nové linky a přizpůsobil jej aktuálním tématům zdravotnictví. Právě smysl pro kontinuitu a promyšlenou návaznost je tím, co kritici vyzdvihují.

Mezi další významné projekty patří i „Černí andělé“ (2001), což byl temně laděný televizní seriál, nebo mini-série „Dlouhá míle“ (1989) z prostředí atletického sportu. Při natáčení „Zahrady dětí“ v roce 1981 ukázal, že umí přiblížit i citlivá dětská témata.

Specifický zářez v jeho kariéře přinesl biografický film „Lída Baarová“ (2016), režírovaný Filipem Renčem. Tam se dotkl bolavých dějin meziválečných Čech, lásky herečky Baarové k Goebbelsovi a přinesl do české kinematografie nesmírně diskutovanou postavu. Nebál se prozkoumat morálně komplikované postavy a dostat na obrazovku témata, před kterými mnozí couvají.

Znalci jeho práce říkají, že Hubač-Hejna byl vždycky maximalista, co se týče důvěry v dramatickou sílu dobře vedených příběhů. Kvalitní zápletky a postavy nejsou podle něj otázkou náhody, ale dlouhodobého promýšlení a práce „v terénu“ – ať už s herci, nebo s reálnými příběhy ze života.

Profesní respekt získal i tím, jak pečlivě oddělil vlastní kariéru od slavného otce. Dokud Jiří Hubač žil, používal Ivan umělecké jméno Hejna. Teprve po jeho smrti vystupuje pod svým jménem a dědictví rodiny Hubačů pokračuje.

I v současnosti je Ivan Hubač-Hejna úzce spojený s Českou televizí, kde dohlíží na vznik nových námětů a projektů. Jeho podpis se najde pod desítkami rozhlasových a televizních dramat, které patří do zlatého fondu moderní české dramaturgie. Spolupracuje nejen na scénářích, ale pomáhá novým autorům prosadit jejich nápady do výroby.