Je to definitivně. Maya Luková, pachatelka slavného případu s hasičským plynem v centru Prahy, se již nemůže obrátit nikam jinam. Včera, 1. července 2026, Ústavní soud její stížnost označil za zjevně neopodstatněnou a tím uzavřel dlouholetý právní boj. Výsledek? Pětadvacetiletá žena musí nahradit škodu, která přesahuje 1,7 milionu korun. Je to cena za jeden impulzivní krok.
Příběh začal před více než čtyřmi lety, kdy se zdálo, že jde o banální vandalismus. Realita byla však finančně mnohem bolestivější pro všechny strany. Zatímco policie původně hovořila o škodách ve výši tří milionů korun, soudní procesy nakonec došly k konkrétnímu číslu: 1 722 000 Kč pro pojišťovnu a dalších 10 000 Kč přímo pro muzeum. Celkem tedy přes 1,73 milionu.
Jeden krok, dva nádrže plynu
Zde je věc, kterou si musíme uvědomit: nejde jen o rozbité sklo. Jde o technologii, která má chránit unikátní exponáty před ohněm, ale při nesprávném použití může být stejně destruktivní jako plameny samotné. K incidentu došlo na konci března 2022 v Národním muzeu v Praze. Luková vstoupila do jedné z expozic, rozbila ochranné sklo u tlačítka a zmáčkla ho. Nic se nestalo. Tlačítko pouze zrušilo blokaci alarmu.
„To byl ten zlomový moment,“ připomínají svědectví z té doby. Místo toho, aby odešla, přestoupila do vedlejší místnosti. Tam svůj pokus zopakovala. Tentokrát ale trefila správné tlačítko – aktivaci hasicího systému. Do vzduchu se okamžitě uvolnil speciální hasicí plyn ze dvou tlakových nádrží. Celkově šlo o 716 kilogramů látky, která stojí 2 500 korun za kilogram. Cílem systému je vytlačit kyslík z místnosti a tím uhasit požár. Pro návštěvníky a exponáty bez ohně to však znamenalo paniku, evakuaci a nutnou výměnu drahého média.
Policejní mluvčí Jan Rybanský, mluvčí Policie ČR tehdy situaci komentoval slovy, že chování ženy bylo „nepochopitelné“. Původní odhad škody na tři miliony korun se stal mediálním hitem, i když finální účet byl nižší. Přesto zůstává fakt, že jedna osoba způsobila škodu, kterou by průměrný Čech spořil roky.
Soudní cesta: Od podmínky po ústavu
Právní rameno věci bylo stejně komplikované jako technické provedení incidentu. Maya Luková byla obviněna ze spáchání trestného činu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení. Tento delikt hrozí až šesti lety vězení. Obhájci se snažili argumentovat duševním stavem klientky, tvrdili, že není trestně odpovědná. Soudy však tyto argumenty odmítly.
V dubnu 2025 potvrdil Městský soud v Praze rozsudek první instance. Předseda odvolacího senátu, soudce Jan Šott, soudce, prohlásil, že rozhodnutí je správné a zákonné. Luková dostala podmínku na tři roky. To znamená, že pokud během této doby neporuší zákon, nemusí sedět. Pokud ano, čeká ji reálné odnětí svobody. Finanční závazek však zůstal pevně stanoven.
Proč se obrátila k Ústavnímu soudu? Stěžovala si údajně na porušení svých základních práv, nicméně ústavní soudci nenašli žádnou vadu v řízení. Jejich stanovisko bylo jasné: běžné soudy postupovaly správně. Stížnost byla zamítnuta jako zjevně neopodstatněná. Tím pádem jsou všechna rozhodnutí pravomocná a vymahatelná.
Co to znamená pro budoucnost?
Tento případ ukazuje, jak drahé mohou být impulsivní činy v prostorách s vysokou mírou zabezpečení. Národní muzeum musí nyní čekat na splátky, které bude Luková platit „podle svých sil“. U částky přes 1,7 milionu korun to bude trvat dlouho, zejména pro dvacetipětiletku bez zjevného majetku. Pojišťovna, která muzeum škodu uhradila, má nyní regresní nárok proti pachatelce.
Pro veřejnost je to varovný příběh. Technologie fungují tak, jak mají. Když je někdo aktivuje bez důvodu, platí za to penězi. A v případě kritické infrastruktury nebo kulturních památek může jít o částky, které zničí životní perspektivu mladého člověka. Luková měla štěstí, že nedošlo k většímu chaosu nebo zranění lidí, ale finanční dopad bude cítit ještě dlouho.
Kontext a historické precedensy
Ačkoli tento případ je specifický svou škodou na hasicím systému, podobné kauzy vandalismu v muzejních prostorách nejsou bezprecedentní. Často jde o snahu upoutat pozornost nebo, jak v tomto případě naznačily některé zprávy, pocit, že se jedná o filmovou scénu. Soudy v těchto případech tradičně klíčovou roli dávají vině pachatele a velikosti vzniklé škody. Zde byla škoda objektivně měřitelná (váha plynu, cena za kg), což usnadnilo určení výše náhrady.
Událost z března 2022 se stala symbolem nezodpovědnosti vůči veřejnému statku. I když Luka Luková tvrdila, že jednala bez zlomyšlenosti, právní stát nezná záměr jako ospravedlnění pro škodu v řádu milionů korun. Rozhodnutí Ústavního soudu z 1. července 2026 je tečkou za tímto kapitolou. Nyní nastupuje fáze exekuce.
Často kladené otázky
Kolik přesně musí Maya Luková zaplatit?
Celková výše škody, kterou musí Luková nahradit, činí přes 1,7 milionu korun. Konkrétně jde o částku 1 722 000 Kč, kterou vyplácí pojišťovně, a dalších 10 000 Kč přímo Národnímu muzeu. Tyto částky vycházejí z ceny vypuštěného hasicího plynu a souvisejících nákladů.
Dostane Maya Luková skutečné vězení?
Ne, pokud bude dodržovat podmínky. Soud jí uložil podmíněný trest odnětí svobody s tříletou zkušební dobou. To znamená, že nebude vězněna, ale musí vést řádný život. Jakékoli další přestupky během této doby by mohly vést ke změně na nepodmíněný trest.
Proč byla škoda tak vysoká?
Škoda vznikla vypuštěním 716 kilogramů speciálního hasicího plynu ze dvou nádrží. Cena tohoto média je velmi vysoká, činí 2 500 korun za kilogram. Systém je navržen tak, aby vytlačil vzduch z místnosti a uhasil požár, jeho aktivace bez ohně tedy znamená ztrátu drahého obsahu nádrží a nutnost jejich znovu naplnění.
Jaký byl konečný verdikt Ústavního soudu?
Ústavní soud zamítl stížnost Mayi Lukové jako zjevně neopodstatněnou. Tím potvrdil rozhodnutí nižších soudů, včetně Městského soudu v Praze, který jí uložil podmíněný trest a povinnost nahradit škodu. Žádná další opravná prostředek již neexistuje.
Kdy došlo k incidentu v Národním muzeu?
Incident se odehrál na konci března 2022. Tehdy pětadvacetiletá žena aktivovala hasicí systém v jedné z expozic muzea. Právní procesy pak pokračovaly několik let, až po konečné rozhodnutí Ústavního soudu v červenci 2026.
