Je to paradox, který by mohl znít jako špatný vtip, ale pro advokáty je to každodenní realita. Když se podaří vyjednat dobrovolné odškodnění pro oběť trestného činu ještě před rozsudkem, advokát dostane zaplaceno méně, než kdyby případ táhl až do konce soudu. Až dosud. Lucie Hrdá, advokátka specializující se na zastupování obětí, tento absurdní mechanismus rozsekla u Ústavního soudu České republiky. V nálezu vyhlášeném 29. července 2026 v Brně soudci jednoznačně řekli: Přepjatý formalismus končí.
Spor se týkal odměny za zastupování tzv. zvlášť zranitelné oběti – ženy, která prošla peklem domácího násilí a týrání. Klíčovým momentem nebylo to, zda má advokátce odměna náležet (to bylo jasné), ale z jakého základu se má počítat. Obviněný muž zaplatil poškozené dobrovolně 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy ještě před tím, než soud vyslovil verdikt. Původně si žena říkala o 250 000 Kč, ale přistoupila na kompromis. Okresní soud Praha-východ sice tuto částku označil za přiměřenou, ale ve výroku rozsudku ji formálně nepřiznal, aby nedošlo k duplicitnímu exekučnímu titulu. Pro obecné soudy to byl signál: když nic není ve výroku, tarifní hodnota je nulová nebo minimální. Výsledek? Lucie Hrdá dostala pouze 54 842 Kč, tedy asi polovinu toho, co si nárokovala.
Formalismus versus spravedlnost: Co řekl Ústavní soud
IV. senát Ústavního soudu se podíval na věc zdravým rozumem, který v justici někdy chybí. Soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová při vyhlášení nezakrytě kritizovala přístup nižších instancí. „Doslovný výklad advokátního tarifu... představuje formalistický a úzkoprsý přístup k aplikaci práva,“ uvedla. Její argumentace byla jasná: Pokud advokát dokáže zajistit, že pachatel zaplatí dříve, než soud musí cokoli rozhodovat, měl by být za tuto efektivitu odměněn, nikoliv potrestán.
Dolanská Bányaiová upozornila na absurditu situace. Kdyby soud musel sám rozhodnout o náhradě (tzv. adhezní řízení), advokát by získal vyšší odměnu. Tím, že pomohl klientovi získat peníze rychleji a bez zbytečného čekání, se vlastně připravil o finance. „Zmocněnkyně poškozené je za dosažení tohoto ideálního a právem preferovaného stavu de facto finančně sankcionována,“ konstatoval soud. To jde přímo proti účelu zákona, který má chránit oběti před sekundární viktimizací – tedy před dalším psychickým zraňováním dlouhými soudními tahanicemi.
Proč to vadí i samotné advokátce
Lucie Hrdá není nováčkem, který by poprvé narážel na zeď. Tento případ je jen špičkou ledovce. „Soudy využívají každé formalistické kličky, aby advokátům-zmocněncům obětí zkrátili odměnu na minimum,“ řekla pro ČTK. Její reakce na sociální síti X byla stručná a emotivní: „Jupí! I za ostatní advokáty!“ Ale za tím nadšením se skrývá hořkost. Hrdá už kvůli této praxi rezignovala na výkon funkce zmocněnkyně na náklady státu a nechala se vyškrtnout ze seznamu. Proč? Protože krácení odměn odrazuje kvalitní právníky od práce s oběťmi, které často nemají prostředky na soukromé zastupování.
Je důležité zdůraznit, že nejde jen o peníze advokáta. Jde o systémový problém. Pokud stát chce, aby byly oběti trestných činů dobře hájeny, musí vytvořit podmínky, které budou motivovat právníky k tomuto specifickému typu práce. Adhezní řízení má sloužit k rychlému odškodnění. Pokud se však stane pastí na advokáta, jeho smysl se vytrácí. Ústavní soud připomněl, že v občanskoprávních sporech by dobrovolná úhrada žalované částky automaticky znamenala procesní úspěch a plnou náhradu nákladů. Proč by to mělo být v trestním řízení jinak?
Co dál: Nové rozhodnutí a dopady na praxi
Rozhodnutím Ústavního soudu byla zrušena usnesení Okresního soudu Praha-východ a Krajského soudu v Praze. Případ se vrací zpět na okresní soud, který musí o odměně rozhodnout znovu, tentokrát s respektem k názoru Ústavního soudu. Konkrétní částka zatím není známá, ani datum nového jednání. Odborná veřejnost však očekává, že se bude vycházet z reálné hodnoty uhrazené náhrady, tedy z těch 150 tisíc korun.
Tento nález může mít lavinovitý efekt. Mnoho advokátů, kteří zastupují oběti domácích násilí či jiných závažných trestných činů, čelilo podobným problémům. Hrdá doufá, že Ústavní soud se bude touto problematikou zabývat i v obecnějším kontextu, protože její předchozí stížnosti často skončily odmítnutím. „Budeme to zkoušet dál,“ prohlásila. Právě takové případy ukazují, kde se literatura práva rozešla s lidskou zkušeností a ekonomickou realitou.
Frequently Asked Questions
O co přesně šlo ve sporu advokátky Lucie Hrdé?
Šlo o výši odměny za zastupování zvlášť zranitelné oběti v trestní věci týrání. Obviněný dobrovolně zaplatil poškozené 150 000 Kč před rozsudkem. Obecné soudy však odměnu advokátce snížily na 54 842 Kč, protože tato částka nebyla uvedena ve výroku trestního rozsudku. Ústavní soud tento postup označil za nespravedlivý formalismus.
Jaký byl hlavní argument Ústavního soudu?
Soudci argumentovali, že cílem adhezního řízení je rychlé odškodnění obětí a snížení jejich traumatizace. Pokud advokát dosáhne dobrovolné úhrady předem, je to větší úspěch než nucené vymáhání soudem. Krácení odměny v tomto případě by advokáty demotivovalo a bylo by v rozporu s účelem zákona.
Proč se Okresní soud Praha-východ původně rozhodl pro nižší odměnu?
Soud vycházel z doslovného výkladu advokátního tarifu, který svazuje výši odměny s částkou přiznanou ve výroku rozsudku. Protože soudce nechtěl vytvořit duplicitní exekuční titul (peníze již byly zaplaceny), částku ve výroku neuvedl. Formalisticky tak vzal v úvahu, že poškozená „není úspěšná“ ve smyslu soudního přiznání, což vedlo ke snížení tarifní hodnoty.
Jaké jsou dopady tohoto rozhodnutí na další případy?
Rozhodnutí vytváří precedens, který chrání advokáty před krácením odměn při mimořádně efektivním postupu. Může vést k tomu, že soudy budou při určování tarifní hodnoty zohledňovat materiální úspěch klienta, i když k němu došlo dohodou mimo hlavní líčení. To by mělo zvýšit atraktivitu zastupování obětí trestných činů pro právníky.
Co udělala advokátka Lucie Hrdá po vynesení nálezu?
Přivítala rozhodnutí, ale zároveň poukázala na systémové problémy. Na sociální síti X reagovala slovy „Jupí! I za ostatní advokáty!“. Zároveň oznámila, že kvůli dlouhodobému frustrování z krácení odměn již nebude vykonávat funkci zmocněnkyně na náklady státu a nechala se vyškrtnout ze seznamu advokátů pro tento typ zastupování.
