SPD v soudním sporu: Pardubický soud odmítl zrušení kandidátky

Rozhodnutí Pardubického senátu: proč SPD zůstala v registru

V pondělí se senát Pardubské pobočky Krajského soudu v Hradci Králové zabýval žádostí politické strany Volt Česko, která chtěla zrušit registraci kandidátky SPD v Pardubickém regionu. Volti argumentovali, že seznam kandidátů je ve skutečnosti čtyřčlennou koalicí – SPD, Trikolory, PRO a Svobodní – a že tím úmyslně obcházejí zákon, který stanoví jiné podmínky pro koalice.

Soud však po přezkoumání relevantních ustanovení volebního zákona konstatoval, že právní úprava nepřikazuje spíše označit se jako koalice, ale ponechává to na rozhodnutí samotné politické entity. Podle senátu tedy není možné soudně vynutit, aby se koalice označila jako taková, a proto návrh na zrušení byl zamítnut.

Rozsudek se opírá o princip minimálního zásahu soudní moci do politického procesu a o ochranu svobodné soutěže politických sil, jak je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Soudci zdůraznili, že i kdyby se jednalo o „skrytou koalici“, je zásah do volebního procesu vysoce citlivý a měl by být používán jen jako poslední možnost.

Rozdílné postoje soudů v jiných krajích: Jihočeský soud vs. Plzeňský soud

Situace však není jednotná. Jihočeský krajský soud v několika svých rozhodnutích přijal odlišný postoj. V kauzách týkajících se hnutí Stačilo a také SPD soud konstatoval, že faktické koalice, které se neoznačily jako koalice, představují porušení volebního zákona a vytvářejí nerovné podmínky pro jednotlivé strany.

Hnutí Stačilo, podle soudu, zahrnovalo představitele Komunistické strany, sociálních demokratů, ČSNS, SD‑SN, Moravané i KSČ. V případě SPD se jednalo o kandidáty z Trikolor, Svobodných a PRO. Obě skupiny tak nesplňovaly požadavek transparentního označení, což podle soudu znamená obcházení povinných koaličních prahů – 5 % pro jednorozdělený seznam, 8 % pro dvojčlennou koalici a 11 % pro trojčlennou.

Rozsudky také upozorňovaly na to, že „skryté koalice“ mohou podkopat důvěru ve volby a poškodit princip rovnosti hlasování. I přesto soudy odmítly zrušení kandidátních seznamů, aby se vyhnuly radikálnímu zásahu do volebního procesu. Výsledek je taký, že i když soud uznal porušení formálních pravidel, zachoval existenci seznamů a nechal věc na politické sféře.

V Plzeňském krajském soudu se soudci soustředili na závažnost možného obcházení zákona jako hrozbu pro svobodu voleb. Přesto i zde nebylo rozhodnutí o zrušení kandidátních seznamů, a to z podobných důvodů – obavy z předčasného soudního zásahu a respekt k principu minimálního rušení volebního procesu.Tyto rozdílné soudní postoje poukazují na napjatý vztah mezi právním rámcem a politickou realitou. Zatímco zákon jasně definuje koaliční prahy, neukotvuje konkrétní sankce za nedodržení označení koalice. To dává soudům široký prostor pro interpretaci, která se v praxi projevila různě v závislosti na regionu.

V praxi to znamená, že občané mohou v různých částech země sledovat odlišné způsoby, jak se strany a hnutí snaží optimalizovat své šance na vstup do Poslanecké sněmovny. Jedna strana může otevřeně deklarovat koalici a tím splnit vyšší volební práh, zatímco jiná se spíše spolehne na faktické dohody mezi kandidáty a doufá, že soudní instance nezasáhnou.

Celý případ také obnovil veřejnou debatu o tom, zda by legislativa měla být doplněna o konkrétnější pravidla pro označování koalic. Některé politické strany již navrhují změnu, která by zaváděla povinné označení i v případě, že se koalice rozhodne volit pod společným seznamem, ale soudní orgány zatím takový návrh nepřijaly jako nezbytný.

Jedno je jisté – otázka „skrytých koalic“ bude i nadále rezonovat během příštích voleb, a to jak v rámci politických debat, tak v soudních síních. Jak se právní systém a politické subjekty vyrovnají s touto výzvou, zůstává otevřené.