Je to příběh, který by mohl být scénářem k filmu – jenže ten skutečný byl mnohem drsnější. Jan Kanyza, legendární český herec, malíř a hlas George Clooneyho, se na podzim loňského roku ocitl na samé hraně smrti. Po vážném zdravotním kolapsu skončil v kritickém stavu v pražské Nemocnici Na Františku. Zprávy z nemocničního pokoje byly brutálně upřímné: lékaři rodině doporučili, aby počítala s tím nejhorším.
Tahle chvíle ticha, kdy se čas zdál zastavit, ale nakonec nebyla tou poslední. Přestože přesné datum kolapsu ani diagnóza zůstávají částečně zahalenou mlhou (spekuluje se o těžké infekci), výsledek je jasný. Herec, kterého známe jako elegantního gentlemana s hlubokým hlasem, musel znovu objevovat základní lidské dovednosti. Učil se chodit. A jak sám poznamenal, nebylo to jednoduché.
Od kómatu ke chůzi: Těžká cesta zpět
Když se Kanyza probudil z bezvědomí, jeho tělo bylo vyčerpané do posledních sil. Manželka Žofie Kanyzová a dcera Barbora Kanyzová u něj trávily až deset hodin denně. Byla to maratonová zkouška vytrvalosti pro celou rodinu. V některých reportážích se objevila šokující statistika: lékaři mu dávali pouze třicetiprocentní šanci na přežití. I když tento údaj pochází z sekundárních zdrojů a není oficiálně potvrzen primárními zprávami, ilustruje závažnost situace.
„Nevím, jestli Pán Bůh, doktoři, nebo vůle žít, protože to nebylo jednoduché. Ale překonalo se to a člověk je rád na světě,“ řekl Kanyza při příležitosti svých 79. narozenin. Za péči opakovaně děkoval týmu vedenému profesorem Petrem Neužilem. Rekonvalescence byla dlouhá a bolestivá. Herec výrazně zhubl a zpočátku potřeboval chodítko, později hůl. Dnes už se pohybuje lépe, ale nohy ho stále pobolívají a schody jsou pro něj stále výzvou.
Konec éry dabingu a herectví
Zajímavý twist tohoto příběhu? Jan Kanyza tuto krizi vnímá i jako konec jedné kariérní kapitoly. Herectví prý „uzavřel“. Návrat před kameru odmítá kategoricky. Stejně tak ukončil práci na dabingu, kde propůjčoval svůj nezaměnitelný basový baryton hvězdám jako George Clooney nebo italskému herci Michele Placido.
„To, co se dneska vyrábí, ta průmyslová tovární výroba, mě opravdu neláká. Filmařina se změnila v něco, co mi, řekněme slušně, nevyhovuje,“ vysvětluje svou rezignaci. O dabingu pak dodává s úsměvem: „Zapíchl jsem to, stáhl roletu bez inventury. A musím říct, aniž bych se rouhal, že se mi ulevilo.“ Je to rozhodnutí definitivní. Místo rolí si vybírá plátna a fotoaparáty.
Fotografie Paříže a přátelství s boxerem
V létě 2026 se Kanyza poprvé po nemoci objevil na veřejnosti, a to v stylu sobě vlastním. Na festivalu Photo Art Fest ve ZnojměZnojmo otevřel výstavu fotografií Paříže, kterou připravil s kolegou Milošem Schmiedbergerem. Projekt nese název *Mon Paris* a odkazuje na jeho první návštěvu francouzské metropole v roce 1968, kdy se vrátil domů jen pár dní před invazí vojsk Varšavské smlouvy.
Jeho sociální kruh zůstává pevný. V říjnu se účastnil oslav sedmdesátin svého dlouholetého přítele, bývalého boxera a malíře Rostislava Osičky. Jejich přátelství začalo kdysi v Olomouci, kde mladý Kanyza zkoušel štěstí v ringu. Sparingy byly lehké, zápas nikdy nepřišel – Osička byl prostě příliš těžký. Dnes se oba muži setkávají nad uměním a vzpomínkami.
Frequently Asked Questions
Jak vážný byl zdravotní stav Jana Kanyzy?
Stav byl kritický. Podle dostupných informací utrpěl kolaps pravděpodobně způsobený těžkou infekcí, což vedlo k pádu do kómatu. Lékaři v Nemocnici Na Františku rodině sdělili, aby počítali s možným úmrtím. Některé mediální zdroje uváděly šanci na přežití pouze 30 %, ačkoli tato čísla nejsou oficiálně potvrzena primárními zprávami z nemocnice.
Vrací se Jan Kanyza k herectví nebo dabingu?
Ne, Kanyza toto rozhodnutí označuje za konečné. Prohlásil, že kapitolu herectví uzavřel a moderní filmovou produkci považuje za „tovární výrobu“, která mu nevyhovuje. Stejně tak ukončil práci na dabingu, kde dlouhodobě propůjčoval hlas George Clooneyovi. Jeho soustředění se nyní plně přesunulo k výtvarnému umění a fotografii.
Co dělá Jan Kanyza po uzdravení?
Soustředí se na malování a fotografické projekty. Společně s Milošem Schmiedbergerem vytvořil sérii snímků Paříže nazvanou *Mon Paris*, kterou vystavoval ve Znojmě a Dobrušce. Plánuje také rozsáhlejší výstavu obrazů naplánovanou na prosinec 2026. Jeho díla byla již prezentována v USA, Německu, Francii a Švédsku.
Jak vypadá jeho každodenní život a pohyb?
Po propuštění z nemocnice musel znovu absolvovat rehabilitaci a učit se chodit. Zpočátku používal chodítko, později hůl. I v roce 2026 stále používá vycházkovou hůl kvůli přetrvávajícím bolestem nohou a problémům se schody. Přesto se cítí dobře a postupně se vrací k běžnému společenskému životu, jak dokládá jeho účast na kulturních akcích.
