Kanyza a Schmiedberger: Společná výstava o Paříži v Dobrušce

Když se dva umělci potkají na společné vášni pro město světla, vznikne něco víc než jen sbírka obrázků. Miloš Schmiedberger, uznávaný český fotograf, spojil síly s hercem a malířem Janem Kanyzou pro unikátní projekt věnovaný Paříži.

Výstava, kterou zprostředkovala mediální služba Blesk TV provozovaná společností Czech News Center a.s., právě odstartovala své dějství v netradičním prostoru – Kině 70 v Dobrušce. Zpráva, označená za aktuální k polovině října 2026, odhaluje hluboké osobní vazby obou tvůrců na francouzskou metropoli.

Pocta městu světla: Když fotografie potká malbu

Není to poprvé, co se tyto dvě jména objevují vedle sebe, ale tentokrát jde o velmi cílenou spolupráci. Zatímco Schmiedberger přináší svůj pohled objektivu – zachycený momenty, stíny a atmosféru pařížských ulic – Kanyza doplňuje vizuální dialog svými obrazy. Oba autoři mají podle dostupných informací k Paříži tzv. „srdeční vztah“, což není jen marketingový fráz, ale dlouholetá inspirace.

Jan Kanyza, narozený v roce 1947, je veřejnosti známý především jako herec, jehož tvář známe z mnoha filmových rolí. Málokdo si však uvědomuje, že malbě a grafice se věnuje desítky let. Samostatně vystavuje už od roku 1977 a je spoluzakladatelem výtvarné skupiny Tolerance 95. Jeho díla se pohybují mezi figurací, krajinomalbou a abstraktnějšími kompozicemi, kde barva hraje klíčovou roli.

Kanyzova francouzská stopa: Sedm let v ateliéru na jihu

Abychom pochopili hloubku tohoto projektu, musíme se podívat do minulosti. Kanyzova vazba na Francii není náhodná. Podle archivních záznamů Galerie Nová síň měl herec a malíř v době své výstavy „Druhý poločas“ v roce 2013 již sedmým rokem pronajatý ateliér na jihu Francie. Tam každoročně trávil několik měsíců tvořením.

Tato zkušenost se odráží i v současné výstavě. Kanyza není amatér, který si udělal dovolenou s štětcem. Jeho práce byly prezentovány po celém světě – ve Francii, Německu, Švédsku i Spojených státech. V roce 1991 a 1992 dokonce vystavoval přímo v Paříži, a to v Galerii La Foret a Galerii Hotel St. James et Albamy. To mu dává právo mluvit o Paříži ne jako turista, ale jako někdo, kdo tam žil a tvořil.

Kino 70 jako kulturní prostor mimo Prahu

Proč právě Dobruška? Umístění výstavy do Kina 70 ukazuje na trend decentralizace kultury. Není nutné, aby všechny významné umělecké akce probíhaly v pražských galeriích. Města jako Dobruška nabízejí intimnější prostředí, které může divákovi umožnit bližší kontakt s díly.

Je zajímavé, že zdroje nezmiňují přesný počet vystavených kusů ani technické detaily, jako jsou rozměry nebo ceny děl. Také chybí přímé citace od samotných autorů. To ponechává prostor pro domněnky, ale zároveň zdůrazňuje, že hlavní hodnotou je zde synergický efekt dvou různých médií – statické fotografie a expresivní malby.

Rozpor v lokalitách: Celebris versus Kino 70

Na trhu kolují informace o tom, že by mohlo jít o výstavu v galerii Celebris. Při pečlivém ověřování však vychází najevo, že nejpravděpodobnější a aktuálně potvrzená identifikace příběhu směřuje právě k Dobrušce. Název „Celebris“ se v souvislosti s touto konkrétní novinkou z října 2026 v hlavních zdrojích neobjevuje.

Je důležité rozlišovat mezi historickými výstavami Kanyzy (např. výstava kreseb v Rubínu v roce 1977 nebo obrazů v Paláci U Zlatého melounu v roce 1987) a tímto novým projektem. Každá z nich měla své specifické kontexty, ale současná spolupráce se Schmiedbergerem je unikátní právě svým zaměřením na jeden geografický bod – Paříž – skrze optiku dvou různých uměleckých disciplín.

Co dál? Očekávání a pozadí

Sledující týdny budou zajímavé z hlediska návštěvnosti a reakcí kritiky. Protože Blesk TV neuvedla datum ukončení výstavy, zájemci by měli kontaktovat přímo Kino 70 pro aktuální otevírací doby. Pro fanoušky Jana Kanyzy je tato příležitost vzácná – vidět ho nejen jako herce, ale jako zralého výtvarníka s vlastní vizí světa.

Historicky vzato, Kanyza oslavil své 75. narozeniny v roce 2022 výstavou 40 obrazů v pražské Galerii Art. Tato nová expozice v Dobrušce tak navazuje na linii jeho dlouhodobé tvorby, která se nikdy neomezovala pouze na jednu profesi nebo místo. Je důkazem toho, že kreativita nemá hranice – ani profesní, ani geografické.