Amálie Švábíková do finále MS v Tokiu: na postup stačilo 4,60 m

Postup s jistotou a bez nervů. Česká tyčkařka je ve finále světového šampionátu

Amálie Švábíková zvládla kvalifikaci skoku o tyči na mistrovství světa v atletice 2025 v Tokiu a je ve finále. K jistotě postupu jí stačilo překonat 4,60 metru. To je výška, která v kvalifikaci odděluje favoritky od zbytku pole – a česká reprezentantka mezi ně v této sezoně patří. V žebříčku světové atletiky je šestá a dlouhodobě drží český halový rekord.

Pětadvacetiletá závodnice z Kadaně tím potvrdila, že její vzestup není jen krátkodobý výkyv. Po bronzu z halového ME 2023 a titulu z ME do 23 let v roce 2021 přidává další velkou finálovou účast. Do Tokia přijela i s čerstvým statusem držitelky českého outdoorového rekordu 4,80 m, který skočila při pátém místě na olympiádě v Paříži 2024. Stabilní výkonnost a čisté provedení v kvalifikaci jsou pro finále dobrou zprávou.

Finálové startovní pole má sílu. Obhájkyně světového zlata Katie Moon z USA je letitým etalonem disciplíny a v Tokiu už zažila velké vítězství na olympiádě. Postoupila i Američanka Bridget Guy Morris a zkušená Slovinka Tina Šutej, která patří k nejvyrovnanějším tyčkařkám na okruhu. Švábíková bude mezi nimi jednou z žen, které mají reálnou šanci na velký výsledek.

Pro českou atletiku je to další pozitivní moment. Švábíková má už šest domácích titulů, ale klíčové je, že se jí dlouhodobě daří přenášet formu i na největší akce. V disciplíně, kde rozhodují milimetry a nervy, dlouhodobá stabilita často znamená víc než jednorázový rekord.

Jak se kvalifikuje, co rozhoduje a co může přijít ve finále

Kvalifikace ve skoku o tyči obvykle probíhá podle jednoduchého klíče: buď se splní stanovená výška pro automatický postup, nebo se bere dvanáct nejlepších podle výkonu a počtu pokusů. V Tokiu stačilo na finále 4,60 m. Pro závodnice je to test nejen výkonnosti, ale i taktiky. Šetřit pokusy, vyhnout se zbytečným opravám a dobře zvolit výšky – to je často půl úspěchu.

V praxi to znamená držet čistou bilanci na základních výškách a neskočit se do problémů hned na startu. Tyčkařky často vynechávají nižší výšky a naskakují až tam, kde si jsou jisté. Vyjde to? Ušetří síly na závěr. Nevyjde? Rychle se dostanete pod tlak. Švábíková kvalifikační laťku 4,60 m zvládla a nemusela riskovat výš – což je přesně ten scénář, který chcete před finále.

Ve finále se bude tempo zvedat. Laťka půjde postupně nahoru a tlak poroste s každým pokusem. V této disciplíně hraje roli i drobný detail: rozběh po přesné stopě, správná volba tyče, klid na odrazové noze. V momentě, kdy se top závodnice přehoupnou přes 4,70 a výš, rozhodují i taktické pasáže – jestli vynechat, nebo zůstat v rytmu. Právě tady může Švábíkové pomoci zkušenost z velkých stadionů z posledních dvou let.

Americká škola tyčky, kterou reprezentuje Katie Moon, staví na rychlosti a dynamice v posledních krocích rozběhu. Tina Šutej je naopak synonymem pro stabilitu a schopnost dávat výkony v dlouhé sérii závodů. Bridget Guy Morris přidává šířku amerického týmu a tlak na laťkách kolem 4,70 m. Česká závodnice má v tomhle mixu jednu jasnou zbraň: technicky čisté skoky a mentální odolnost, kterou ukázala při rekordním 4,80 m v Paříži.

Často se zapomíná, že tyč není jen o síle. Je to přesná souhra rychlosti, rytmu a rozhodnutí v setině sekundy. Když se trefíte do prkna pozdě, tyč se neohne, jak má. Když moc brzy, ztratíte energii v odraze. Tohle je důvod, proč „první pokus“ tolik znamená. Jeden čistý zásah ušetří síly i nervy a v součtu vás posune před soupeřky, které stejnou výšku zdolají až na druhý či třetí pokus.

Podmínky v Tokiu navíc umí být proměnlivé – teplo, vlhko, občasný vánek měnící směr v oblouku rozběhu. Zkušené závodnice si s tím poradí úpravou rozběhové značky a volbou tvrdosti tyče. Švábíková je na to zvyklá, v posledních sezónách startovala na mítincích od haly až po větrné stadiony a umí reagovat za pochodu.

Finále je v programu šampionátu tak, aby přitáhlo večerní atmosféru velkého stadionu. Přichází víc diváků, roste hluk a adrenalin. Pro tyčku to není detail – rytmus potlesku, pauzy mezi pokusy a psychologická hra se soupeřkami ovlivňují výsledek. Cíl je jasný: držet se v závodě co nejdéle, přehoupnout se přes první klíčovou výšku a být připravená na okamžik, kdy se bude rozhodovat o medailích.

Český tým může být po kvalifikaci spokojený. Mít ve finále závodnici s aktuální formou a osobním maximem 4,80 m dává reálnou naději na atak top pětky – a s čistou sérií i na víc. Konkurence je tvrdá, ale turnajový režim velkých akcí často odměňuje ty, kdo se umí udržet v tempu a šetří síly. Švábíková tohle umí. Teď se ukáže, jak vysoko nastaví laťku finále v Tokiu.