ÚS nařídil vládě: Pavel pojedete na NATO do Ankary

Když Petr Pavel, prezident České republiky minulý týden zjistil, že ho vláda vyřadila ze seznamu účastníků summity NATO, nečekal. Reagoval okamžitě a s nečekanou prudkostí. Výsledek? Ústavní soud České republiky mu ve středu 24. června 2026 vyhověl a nařídil kabinetu, aby hlavu státu na červencové schůzce v Turecku nezastavil.

Jde o předběžné opatření – procesní nástroj, který má zajistit status quo, dokud soud nevydá konečné rozhodnutí. A to může trvat měsíce. Zatím ale platí jasno: Pavel pojedete. A to společně s premiérem Andrejem Babišem, předsedou vlády, což je situace, kterou si žádná strana nepřeje.

Soudní zásah uprostřed politického bouřlivého léta

Ještě před pár dny se zdálo, že Babišova vláda zvítězila v tichém boji o kompetence. Rozhodla se pro složení delegace na summit NATOAnkara tak, aby prezident chyběl. Argument byl prostý: o zahraničněpolitické reprezentaci rozhoduje vláda. Prezidentská kancelář však nesouhlasila a podala kompetenční žalobu.

Zde nastává ten záhadný moment. Soudci z Plzeňské ulice nečekali týdny. Reagovali bleskově. Ve svém usnesení zdůraznili, že účast prezidenta na summitech aliance je „zavedená praxe“, kterou je třeba dočasně zachovat. To znamená, že i když si soud není jistý, kdo má pravdu dlouhodobě, teď musí být zachován klid a tradice.

„Vláda nesmí prezidentovi v účasti na vrcholné schůzce aliance klást žádné překážky,“ stojí v textu rozhodnutí. Je to tvrdý výrok pro ministry, kteří doufali, že mohou Pavla ignorovat. Nyní musí Ministerstvo zahraničních věcí České republiky pod vedením Petra Macinky, ministra zahraničních věcí bezodkladně notifikovat organizátory summitu o změně složení delegace.

Babišova vztek a Zemanova kritika

Reakce politiků byla okamžitá a ostrá. Premiér Andrej Babiš podle médií prohlásil: „Už nikdy nebudu v delegaci s prezidentem.“ Zní to jako osobní urážka, ale za tím stojí hlubší právní konflikt. Vláda označila krok soudu za „bezprecedentní projev soudního aktivismu“. Jejich argument je jednoduchý: oni řídí zahraniční politiku, oni tedy rozhodují, kdo jedná jménem státu.

Na druhé straně stojí bývalý prezident Miloš Zeman, bývalý prezident České republiky, který Ústavní soud nazval „podjatým“. Pro Zemana je tento spor příležitostí k dalšímu útoku na instituce, které považuje za nepřátele. Pro ostatní pozorovatele je to však varovný signál o erozi důvěry mezi nejvyššími ústavními činiteli.

Co to znamená pro běžného občana? Možná nic přímo dnes. Ale představte si situaci, kdy hlava státu a vláda nemohou sedět u stejného stolu ani na mezinárodních fórech. To oslabuje postavení Česka vůči partnerům. Aliance potřebuje jednotný hlas, ne interní hádky.

Co nás čeká v Ankaře a poté?

V termínu 7. až 8. července 2026 se tedy v Ankaře sejdou lídři aliance. Českou delegaci budou tvořit jak členové vlády, tak Petr Pavel. Otázka zní: Jak bude vypadat jejich spolupráce? Budou mluvit jeden přes druhého? Nebo si budou dělat dostatek místa?

Ústavní soud byl v tomto ohledu velmi opatrný. Zdůraznil, že předběžné opatření „žádným způsobem nepředurčuje konečné rozhodnutí v kompetenčním sporu“. Meritorní verdikt přijde až za několik měsíců. Do té doby platí dočasné řešení. Pokud by soud v budoucnu rozhodl ve prospěch vlády, mohlo by to znamenat konec éry prezidentské účasti na summitech NATO. Pokud by rozhodl pro Pavla, posílilo by to roli hlavy státu jako plnoprávného reprezentanta země.

Doposud jsme byli zvyklí, že čeští prezidenti – od Klause přes Zemana po Pavla – se těchto akcí účastnili. Bylo to vnímáno jako samozřejmost. Teď se z toho stal boj o každý centimetr ústavního prostoru. A ten prostor je v létě 2026 extrémně tenký.