Summit Trump–Putin na Aljašce: Jednání o Ukrajině bez dohody a demonstrace síly

Trump a Putin jednali v srdci americké vojenské síly

Na základně Elmendorf-Richardson, vzdálené od běžného civilního ruchu a hluboko v aljašské divočině, se odehrálo něco, co jsme dlouho neviděli. Donald Trump a Vladimir Putin usedli 15. srpna 2025 ke stolu během vrcholného americko-ruského summitu – vůbec prvního na americké půdě po deseti letech. Právě sem, na strategické místo spojené s dobou studené války, dorazil ruský prezident vůbec poprvé od roku 2015.

Nad hlavami státníků hučely B-2 stealth bombardéry, jaké do akce poslal Pentagon proti íránským zařízením jen pár měsíců zpět. Bylo to jasné poselství, že Amerika není ochotná ustupovat a že i navzdory diplomatickému tónu hraje stále tvrdě – když je to potřeba, umí sílu nejen držet v záloze, ale i ukázat.

Základna ležící u Anchorage není vybraná náhodou. Izolace, klid pro bezpečnostní opatření, a především rovnováha – stejné doletové vzdálenosti pro oba lídry. Očekávaly se dlouhé rozhovory bez davů, protestů a rušivých elementů. Tím pádem dostali prostor vyjednávači na obou stranách. Za Trumpem stáli ostřílení poradci jako Steve Wickoff, zkušený muž pro ruské záležitosti, či šéf diplomacie Marco Rubio. Putin přiletěl s ostříleným týmem Lavrova a diplomatického veterána Jurije Ušakova.

Ukrajina v centru debaty – příměří zatím bez šance

Jednotícím tématem byla Ukrajina. Právě tam se odehrává válka, která stále nemá konce ani jasné východisko. Trump několikrát předem varoval, že pokud nedojde alespoň k základní shodě, bude následovat „velmi tvrdá reakce“. Přesto ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj pozván nebyl. Tématem zůstalo hlavně hledání cesty k alespoň krátkodobému klidu zbraní.

Jednání trvalo podle ruských zdrojů přes šest hodin. Obě strany mluvily o „konstruktivní atmosféře“ a Trump neskrýval, že by rád esem v rukávu na další schůzce viděl i samotného Zelenského. Očekávaný průlom nicméně nepřišel. Příměří zůstává vzdálené a výsledky končí jen u slibů pokračovat v dalším dialogu.

Samotná základna působila jako kulisa dávné epochy soupeření, připomínající, že geopolitika se pořád točí kolem silných gest, ukazování vojenské převahy a hledání kompromisů, které za zavřenými dveřmi ne vždy uzrají v konkrétní dohody. A zatímco svět čekal na nějaký zásadní posun v konfliktu na Ukrajině, setkání v americké polární krajině prozatím přineslo hlavně další pokračování složité šachové partie mezi Washingtonem a Moskvou.