Polární záře na Vysočině: Rudé nebe a světelné pásy ozářily Pelhřimovsko

Rudé nebe na Nový rok: když ohňostroj nestačí

Nový rok na Vysočině nezačal jen ohňostrojem. Severní obzor nad Pelhřimovskem se 1. ledna 2025 po setmění rozzářil do výrazných červených odstínů a na chvíle se objevily i zřetelné světelné pásy. Lidé hlásili neobvyklé barvy oblohy od Pelhřimova přes Želiv až k Humpolci, kde se fenoménu dostalo i pečlivého fotografického „zachycení“.

Fotograf Jiří Skořepa pořídil u Humpolce záběry, na nichž je vidět široký rudý oblouk nad severním horizontem s náznaky pruhování. Z druhé strany regionu přidala sérii snímků Zdena Hronová – její fotografie ukazují jemné závoje, které se během minut měnily. Podle svědectví místních byl nejsilnější úkaz v pondělí večer okolo 18:30, kdy se červené zbarvení oblohy nejvíc prohloubilo a objevily se naznačené pásy aurory.

Noc ale nebyla ideální všude. Západní čechy zasáhla postupující oblačnost a frontální systém postupně dorazil i nad část Vysočiny. Kdo měl smůlu, koukal jen do šedé deky. Kdo měl štěstí na okna vyjasnění a jel pár minut za město, dostal výjimečný novoroční bonus, který u nás nebývá samozřejmostí.

Vizuální podívaná neskončila o půlnoci. Ráno 2. ledna se obloha nad Vysočinou znovu převlékla do růžových a karmínových tónů. Šlo o kombinaci doznívající geomagnetické aktivity a příznivých podmínek při rozbřesku, kdy se jemné načervenalé závoje dali odlišit od běžného svítání – byly soustředěné nízko nad severním obzorem a držely tvar.

Co přesně jsme viděli a kdy se to může opakovat

To, co na severu zářilo, nebyla optická iluze po ohňostrojích. Šlo o polární záři – světelný úkaz, který vzniká, když částice ze Slunce narážejí do horních vrstev zemské atmosféry. Při srážkách s atomy kyslíku a dusíku se uvolňuje světlo. Typická zelená se objevuje zhruba ve výškách 100–150 kilometrů, hlubší červené tóny vycházejí z ještě vyšších vrstev. Právě tyhle červené emise bývají u nás nejčastější, protože při slabší až střední intenzitě bouří „dosáhne“ k našim zeměpisným šířkám hlavně horní, červená část aurory.

Impulzem byla zvýšená geomagnetická aktivita na přelomu roku. Slunce je v období maxima cyklu 25, a tedy živější. Z aktivních oblastí odletují směrem k Zemi rychlé proudy částic a občas i výrony koronální hmoty. Když taková vlna dorazí a správně „otočí“ magnetické pole, magnetosféra se rozkmitá a energie se vybije nad vyššími šířkami – a při silnějších epizodách i nad střední Evropou.

V praxi to poznáte jednoduše: severní obzor začne mít nezvykle sytou barvu, objevuje se náznak oblouku a sem tam vertikální sloupce či pruhy. Na tmavém místě mimo město je efekt mnohem zřetelnější. Městské světlo i vlhkost v nízkých vrstvách atmosféry barvy tlumí a rozmazávají.

Vysočina má v tomhle výhodu. Stačí popojet pár kilometrů od hlavních tahů a lamp. Lidé z Pelhřimovska potvrzovali dobré podmínky na návrších směrem k Želivu, na hřebenech kolem Křemešníku nebo mezi poli severně od Humpolce. Kdo se vypravil na přehradu Švihov s výhledem na sever, měl šanci vidět kontrastní siluety proti rudému pozadí.

Nejsilnější fáze bouře bohužel kolidovala s nástupem fronty. To je klasika: nejlepší show přijde, když se obloha zrovna kazí. Přesto šlo o záchyt, který nad ČR nebývá každý měsíc. V roce 2024 jsme sice zažili rekordní květnovou epizodu, ale ta novoroční byla pro Vysočinu významná tím, jak dobře se projevila i nízko nad obzorem a jak dlouho se držely červené tóny.

Jak odlišit polární záři od „rudého“ svítání nebo světelného smogu? Pomůže jednoduchá kontrola:

• Barva a směr: aurora sedí nad severním obzorem, svítání barví východ.
• Struktura: záře mívá oblouk a svislé pruhy, světelné znečištění tvoří jednolitou záři bez struktury.
• Dynamika: při zvýšené aktivitě se během minut mění jas i tvar, smog drží stabilní závoj.
• Foto test: dlouhá expozice (1–4 s) vytáhne zelenou či růžovou složku, u světelného smogu se jen zesílí oranžový nádech.

Pokud vás láká příště vyrazit, držte se pár zásad. Sledujte předpovědi geomagnetické aktivity a vyjasnění. Když modely hlásí zvýšenou šanci a obloha se trhá, zamiřte mimo město s čistým severním výhledem. Vemte si stativ a teplé oblečení, severní vítr umí překvapit.

Pro fotografy je to hra s časem a citlivostí. Širokoúhlý objektiv, čas kolem 2–8 sekund, ISO 800–3200 podle jasu, ruční ostření na nekonečno a sériové snímání. Moderní telefony v nočním režimu to zvládnou taky, ale držte je stabilně – opřít o batoh, položit na kapotu auta, cokoli, co netřese.

A proč právě teď? Sluneční cyklus je poblíž maxima a šance na opakování podobných jevů v našem pásmu je v nejbližších měsících zvýšená. To neznamená, že každou jasnou noc uvidíme pásy nad severem. Ale když přijde další středně silná bouře a nebe zůstane čisté, regiony jako Pelhřimovsko, Žďársko nebo Jihlavsko mají solidní šanci na viditelnou červenou záři a občas i na jemné pruhování.

Novoroční epizoda to ukázala hezky v praxi: i s přecházející frontou se dalo chytit pár desítek minut nadprůměrného úkazu. Snímky z Humpolce a od Želiva zaplnily sociální sítě, ale ještě víc potěšil fakt, že lidé znovu zvedli hlavu k obloze. Ne každé zbarvení je aurora, ne každá předpověď vyjde, ale tohle lednové nebeské představení bylo jednoznačné – a Pelhřimovsko u toho bylo ve správný čas a na správném místě.