Prezident Petr Pavel v úterý 30. července 2026 udělal něco, co se stává málokdy – osobně poděkoval celému týmu za akci, která proběhla tisíce kilometrů od domova. V Jelením příkopu na Pražském hradě přivítal zhruba šedesátku členů českého těžkého Urban Search and Rescue (USAR) týmu. Nebyli to jen lidé. Vedle nich seděli i jejich čtyřnozí kolegové, kteří riskovali své tlapky v sutinách venezuelského pekla.
Kontext? Noční zemětřesení ve Venezuele, které 25. června zasáhlo stát La Guaira a hlavní město Caracas. Byla to katastrofa bez milosti. A Češi tam jeli ne proto, že by museli, ale protože to byla součást mechanismu civilní ochrany Evropské unie. Výsledek? Pět vyproštěných mrtvých, žádný živý člověk přímo jejich rukama, ale obrovská morální výhra pro_Image_our country.
Venezuela ocenila českou solidaritu nejvyššími metály
Setkání mělo slavnostní nádech, který si prezident nenechal ujít. Velitel týmu Petr Vodička mu předal vyznamenání „Hrdina Venezuely první třídy“, které České republice udělila prozatímní prezidentka Delcy Rodríguezová. Jednotlivci i psi dostali vlastní medaile. „Myslím, že je to právě ten druh ocenění, na který bychom mohli být hrdí ze všeho nejvíc,“ řekl Pavel s tím, že jde o uznání za schopnost riskovat životy při záchraně jiných.
Prezident zdůraznil, že úspěch není jen o těch, kteří kopou do betonu. „Jak je to u sportovních týmů, za každým, kdo bere medaili, stojí armáda lidí, kteří připravují logistiku a plánování,“ vysvětlil Pavel. A měl pravdu. Za úspěchem stála Armáda České republiky, která zajistila přepravu obřího Antonovu AN-124, a Velvyslanectví ČR v Bogotě, které řešilo byrokracii na dálku.
Pravda o misi: Žádní živí, ale důstojná loučení
Tady musíme být upřímní. ČT24 uvedla drsná fakta. Tým prohledal kolem 40 budov v okolí La Guairy. Vyprostil pět mrtvých. Živého člověka čeští záchranáři nenalezli. Proč? Naděje na přežití po několika dnech klesly téměř na nulu. Poslední živý muž byl vyproštěn až osm dní po otřesech, ale ne našimi lidmi.
„Je strašné přijít o příbuzného, ale je možná horší ani nemít jeho tělo,“ popsal velitel Vodička realitu práce v troskách hotelu, kde bylo uvězněno asi 150 mrtvých. Češi tedy nezachránili životy, ale vrátili rodinám možnost rozloučit se. To je v humanitární pomoci často cennější než rychlá záchrana.
- Rozsah: Tým tvořilo 69 specialistů, včetně dvou vojenských lékařů.
- Vybavení: Až 15 tun materiálu, včetně dronů a štěrbinových kamer.
- Ztráty: 12 členů utrpělo lehká zranění, psi drobné šrámy.
- Doba nasazení: Soběstačná jednotka pracovala nepřetržitě až deset dní.
Čtyřnozí hrdinové: Práce v pekle
Nesmíme zapomenout na psy. Osm služebních psů, mezi nimi fena velkého knírače Terezka, která byla těsně před důchodem, čelilo podmínkám, které by lidi zlomily. Dusno, horko, prach a ostré hrany betonu. Kynolog Petr Klega popsal situaci bez romantiky: „Nejnáročnější mise. Psi nemohli psychicky odreagovat.“
Psovod vysvětlil, jak taková práce funguje. Pes musí v moři pachů najít jeden konkrétní – pach živého člověka nebo mrtvého těla. Pokud pes strne a štěká, znamená to zásah. Terezka reagovala i na mrtvá těla, což je pro kynology specifický signál. Prezentace těchto zvířat na Pražském hradě byla silným momentem. Ukázala, že bez nich by moderní záchrana v sutinách byla slepá a hluchá.
Co dál? Svět hoří a Češi jsou připraveni
Pavel upozornil, že svět není klidné místo. Zatímco čeští hasiči pomáhali ve Francii s lesními požáry, Venezuela bojovala s následky zemětřesení. „Letos je to podobné, možná ještě horší,“ varoval prezident. Extrémní počasí a přírodní katastrofy budou podle něj potřebovat naše služby stále častěji.
Mise ve Venezuele byla historická. Poprvé vyslali těžký USAR tým do Jižní Ameriky. Petr Ošlejšek z Hasičského záchranného sboru ČR přiznal, že logistika byla noční můrou. Doprava trvala dny kvůli vzdálenosti a objemu nákladu. Ale tým se vrátil 5. července kompletní. A teď čekají. Protože další krize už klepe na dveře.
Frequently Asked Questions
Proč čeští záchranáři nevyprotili žádné živé osoby?
Český tým dorazil do oblasti La Guairy až několik dní po hlavním otřesu. Statisticky klesá šance na přežití pod sutinami drasticky po prvních 72 hodinách. Čeští specialisté se zaměřili na stabilizaci konstrukcí a vyproštění těl, aby umožnili důstojné pohřby. Živé osoby nacházely jiné, rychleji nasazené místní nebo regionální týmy v prvních fázích operace.
Jak vypadalo ocenění ze strany Venezuely?
Venezuelská vláda udělila České republice vysoké státní vyznamenání „Hrdina Venezuely první třídy“. Konkrétní medaile byly uděleny jednotlivým záchranářům i jejich služebním psům. Toto gesto bylo vnímáno jako mimořádné diplomatické uznání solidarity, zejména s ohledem na fakt, že pomoc byla koordinována prostřednictvím Evropské unie.
Jaké bylo riziko pro samotné záchranáře?
Riziko bylo vysoké. Dvanáct členů týmu utrpělo lehká zranění, většinou šrámy od ostrých hran betonu a kovových konstrukcí. Psi rovněž utrpěli drobná poranění tlap. Hrozilo také nebezpečí dalších dotřesů, byť jich bylo méně než při podobných katastrofách v Turecku. Pracovní prostředí bylo extrémně horké a prašné, což zvyšovalo fyzickou zátěž.
Kdo financoval a organizoval dopravu do Venezuely?
Nasazení iniciovalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR přes mechanismus civilní ochrany EU. Klíčovou roli sehrála NATO, která prostřednictvím programu Heavy Airlift Wing poskytla strategický transportní letoun Antonov AN-124. Bez této vojenské logistické podpory by přeprava 15 tun vybavení a desítek lidí přes Atlantik byla prakticky nemožná.
Jaký byl celkový rozsah katastrofy ve Venezuele?
Oficiální čísla se lišila podle data aktualizace. Česká diplomacie k 3. červenci uváděla přes 2 500 obětí a 10 500 zraněných. Pozdější reportáže ČT24 z 5. července hovořily o téměř 3 000 potvrzených úmrtích a více než 16 000 zraněných. Odhady počtu zničených budov se pohybovaly mezi 860 až 59 000, což odráží chaos v počátečních fázích hodnocení škod.
