Lochneská příšera na nových snímcích: anglický turista poslal „tmavou masu“ k analýze

Nové snímky z března 2025 budí rozruch. Co je na nich vidět?

První letošní „pozorování“ Nessie má jasný spouštěč: anglický návštěvník Skotska vyfotil při klidné hladině Loch Ness velkou tmavou masu těsně pod povrchem. Snímky poslal přímo do Loch Ness Centre v Inverness. V reportáži NBC (Molly Hunter, 6. března 2025) zaznělo, že záběry působí přesvědčivě; podobně je popsalo i VICE.

Fotografie se liší od klasických siluet se „šijí a hlavou“ nad hladinou. Tady jde spíš o kompaktní, podvodní tvar, který se rýsuje díky světlu a odleskům. To je důležité: pokud je objekt skutečně pod hladinou, odpadají některé běžné záměny, ale přibývá jiných – od kmenů nasáklých vodou přes hejna ryb až po optické klamy.

Centrum v Inverness potvrdilo, že materiál přijalo a že běží technická i biologická analýza. Snímek je popisován jako první relevantní hlášení roku 2025. Ověřování může trvat dny i týdny, podle toho, zda autor poskytne originální data, více snímků ze série a přesné souřadnice.

Skotské jezero je pro podobné příběhy jako stvořené. Loch Ness je dlouhé zhruba 36 kilometrů, hluboké až kolem 230 metrů a patří k objemově největším zásobárnám sladké vody v Británii. Voda je hnědá a neprůhledná kvůli rašelině, viditelnost je často jen pár metrů. Co se skryje pár desítek centimetrů pod hladinou, mizí z očí.

Jak se z fotky stane důkaz: co teď experti dělají a proč je Nessie věčný příběh

Loch Ness Centre uvedlo, že postup je standardní: nejdřív se prověří technická stránka, pak fyzika scény a nakonec biologické možnosti. Prakticky to znamená mimo jiné:

• ověřit metadata (čas, GPS, ohnisková vzdálenost, expoziční hodnoty) a požádat o originál (ideálně RAW) bez úprav;
• zjistit, zda existuje série záběrů z pár vteřin/minut po sobě a zda se „objekt“ hýbe konzistentně s prouděním či vlněním;
• prohlédnout obrazové artefakty (kompresní bloky, stopy editace), odlesky a vlnové vzory na hladině;
• spárovat snímek s konkrétním místem a počasím: směr větru, slunce, lodní provoz v okolí;
• vyloučit známé objekty: kmeny, vodní ptáky ve stínu, hejna ryb, velké úhoře, případně vlny po lodích (tzv. wake) či zlomové vlny na rozhraní proudů.

Proč je to celé zajímavé? Protože historie nabízí jak slavné „důkazy“, tak slavné omyly. Ikonický „chirurgův snímek“ z roku 1934, který proslavil siluetu na hladině, byl v 90. letech odhalen jako podvod s modelíkem na malé ponorce. Tehdejší techniky odhalování byly složité; dnes má forenzní analýza digitálních fotografií mnohem ostřejší nástroje.

Na druhou stranu, i moderní doba přinesla záhady. V roce 2021 obletěly sítě záběry z dronu, které měly ukazovat zhruba šestimetrový objekt pod hladinou – bez ověření to ale zůstalo v šedé zóně. Čas od času se objevují sonarové „zásahy“, které vypadají podezřele, ale při zpětném rozboru končí jako rybí hejna, termokliny nebo datové echo.

Silný moment do debaty přinesl velký projekt analýzy environmentální DNA z roku 2019, vedený týmem profesora Neila Gemmella z University of Otago. Vzorky vody z Loch Ness neukázaly žádné stopy po velkých plazech nebo neznámých obratlovcích. Zato potvrdily přítomnost úhořů. Jedna z racionálních hypotéz tedy zní: lidé občas vidí velké úhoře nebo jejich shluky a mozek si z nich „složí“ nestvůru.

Skeptici dodávají ještě fyziku: v úzkých jezerech s temnou vodou se snadno rodí optické klamy. Hladina funguje jako zrcadlo i lupa, zlom světla na hraně proudů vytváří tvary, které oko čte jako tělo. K tomu přičtěte seiche (stojaté vlnění), lodní vlny s velkým zpožděním a občas kus dřeva, který se zvedá a klesá, jak do něj naráží vlny.

To všechno ale legendu nezastavilo a asi ani nezastaví. Příběh Nessie sahá v písemných pramenech minimálně do raného středověku a v moderní éře se stal magnetem pro zvědavce i byznys. Když se objeví nové „důkazy“, místní hotely a vyhlídkové plavby cítí zájem hned – a přesně to se podle provozovatelů děje i teď. Telefonáty přibývají, sociální sítě jedou a obchod se suvenýry má žně.

Aktuální březnové snímky tak stojí někde mezi nadějí a realitou. Mají lepší výchozí pozici než černobílý podvod z 30. let – vznikly na digitální techniku a prošly rukama instituce, která má s podobnými materiály zkušenosti. Zároveň platí, že jeden snímek svět nezmění. Pokud za tmavou masou opravdu něco je, ukážou to až další data: víc fotek, video, sonar, případně nezávislá pozorování ze stejného místa.

Loch Ness Centre zatím nevydalo žádný verdikt. Připomíná, že sbírá svědectví i záznamy od veřejnosti a že metodika je otevřená – každý nový materiál se porovnává se známými optickými jevy i s katalogem místních živočichů. Nadšení kryptozoologů i ostýchavý úsměv skeptiků tak budou po nějaký čas žít vedle sebe.

Ať už se ukáže cokoliv, jedna věc je jistá: Lochneská příšera je fenomén, který Skotsku spolehlivě přitahuje pozornost. A nová fotka z března 2025 tenhle efekt znovu nastartovala. Teď je řada na datech.