Když Jan Kanyza, legendární český herec a malíř, poprvé otevřel obálku s výpočtem svého starobního důchodu, na okamžik si myslel, že se mu konečně vyplatila celoživotní práce. Na papíře stála částka, která vypadala jako slušný příjem. Jenže to byl jen začátek příběhu, který by mohl posloužit jako varování pro každého, kdo čeká na svůj výměr. Skutečnost byla mnohem drsnější než iluze prvního pohledu.
Příběh zveřejnila redakce CNN Prima NEWS na konci roku 2024, ale jeho dozvuky rezonují dodnes. Sedmasedmdesátiletý Kanyza, který je v důchodu už více než deset let, se rozhodl promluvit o tom, jak administrativní proces kolem penzí může být matoucí – a někdy i bolestivý. Nešlo přitom o to, že by neměl co jíst. Spíše o ten moment překvapení, kdy člověk zjistí, že ta „velká“ částka nebyla tím, čím se zdála být.
Záměna doplatku za pravidelný příjem
Herec přiznal, že při prvním pohledu na dokument zažil krátkou euforii. Číslo na výpisu vypadalo slibně. Pak ale dočetl drobným písmem. To, co považoval za svou novou měsíční rentu, bylo ve skutečnosti jednorázový zpětný doplatek. A ne za pár týdnů. Podle verze CNN Prima NEWS šlo o částku pokrývající asi jedenáct měsíců zpětně, zatímco web Ženy.cz uvádí deset měsíců. Rozdíl v číslech je nepodstatný proti reakci, kterou Kanyza popisuje slovy, která znějí až příliš lidsky: „Pak, když jsem se podíval, kolik to bude, spadla mi brada.“
Tahle situace není ojedinělá. Mnoho seniorů, kteří dlouho pracovali v kulturní sféře nebo na volné noze, čelí podobným administrativním pastem. Chybějící dokumenty, složité výpočty a absence jasné komunikace ze strany úřadů často vedou k tomu, že lidé mají zkreslenou představu o své budoucí finanční situaci. U Kanyzy to naštěstí nedopadlo tragicky. Jak sám uvedl, svůj způsob života si dokáže dovolit i z nižší pravidelné částky. Nemá počítač, ignoruje sociální sítě a jeho náklady jsou minimální. Přesto ten šok zjištění, že „velké peníze“ byly jen dluhem splaceným najednou, zanechal stopu.
Život bez internetu a daleko od Prahy
Co dělá herec, který propůjčil hlas George Clooneymu nebo Michelemu Placidovi, když netočí filmy? Vlastně nic z toho, co byste čekali od typického důchodce v metropoli. Kanyza žije prostě. Jeho domovem je ateliér a chalupa v Libereckém kraji. Internet? Ten mu podle vlastních slov nepotřebuje. E-mail? Nepoužívá. Facebook ani Instagram ho nezajímají. Tráví čas malováním, rodinou a klidem.
Paradoxně právě tento minimalistický přístup mu umožňuje snášet finanční realitu lépe než mnoha lidem, kteří jsou závislí na digitálním světě a s ním spojených nákladech. Kanyza odmítá mýty o svém luxusu. Ve Francii nemá vilu ani zámek, jak se někdy psalo. Má tam pronajatý malý byt v Provence, kde v jedné místnosti spí a ve druhé tvoří. Cesta autem tam trvá 1700 kilometrů, což s věkem začíná být náročné. Takže jezdí méně. Žije tady a teď, v přítomnosti svých obrazů a vnuků.
Umění jako únik a rodina jako kotva
Herci, kteří ukončili kariéru, často hledají nový smysl. Pro Kanyzu tím smyslem je plátno. Po revoluci začal jezdit do Francie, kde mu přítel půjčil ateliér, a od té doby maluje. Je autorem několika knih pro děti a vášnivým fotografem. I když před kamerou ztvárnil desítky rolí a spolupracoval s ikonami jako Vlasta Kahovcová nebo Václav Voska, dnes ho nejvíce baví samotné tvoření bez tlaku natáčení.
Druhým pilířem jeho života je rodina. S manželkou Žofií jsou spolu od roku 1977. Do jejich zlaté svatby zbývají ještě tři roky, ale vztah má pevné základy. Jejich dcera Barbora odešla za láskou do USA, kde se provdala za příslušníka americké námořní pěchoty a usadila se v Severní Karolíně. Kanyza je tak dvojnásobným dědečkem vnuků Jacka a Jamese. Ti mluví anglicky i česky a babička s dědou je pravidelně navštěvují. Právě tyto návštěvy, které jsou pro seniory často zdrojem radosti i finančních nákladů (letenky, ubytování), tvoří významnou část jejich společenského života.
Proč je důležité mluvit o reálných důchodech umělců
Příběh Jana Kanyzy není jen o jednom herci. Je to zrcadlo pro celou generaci lidí, kteří pracovali v profesích, kde se platilo honorářově nebo nestandardně. Výše důchodu se počítá z vyměřovacích základů, a pokud někdo v určitém období nepracoval nebo měl nízké příjmy, jeho penze to citelně pocítí. Kanyza sice částku nezveřejnil, ale jeho reakce „spadla mi brada“ je univerzálním jazykem zklamání.
Je zajímavé sledovat, jak se média chytla tohoto tématu. Zatímco některé weby spekulují o částkách, jiné se soustředí na životní styl. Pravda leží uprostřed. Peníze nejsou všechno, pokud máte zdraví, koníčky a blízké lidi. Ale administrativní chaos kolem výpočtu důchodu, kdy člověk dostane doplatek za rok a pak se diví, proč mu chodí polovina, je problém systémový. Není to jen o Kanyzovi. Je to o nás všech, kteří jednoho dne budeme stát před stejnou obálkou.
Frequently Asked Questions
Jak vysoký je přesný důchod Jana Kanyzy?
Přesná měsíční částka Janova starobního důchodu nebyla nikdy oficiálně zveřejněna. Herec pouze naznačil, že ho skutečná výše pravidelné platby po odečtení jednorázového doplatku překvapila negativně. Média se shodují, že jde o částku, která je pro něj při skromném životním stylu dostačující, ale nenaplňuje představu o „hvězdném“ důchodu.
Proč Kanyza zaměnil výši svého důchodu?
Dokument obsahoval dvě částky. První, vyšší suma, byla jednorázový zpětný doplatek za dobu, kdy mu důchod ještě nechodil (podle různých zdrojů za 10–11 měsíců). Druhá, nižší částka, byla skutečná pravidelná měsíční platba. Kanyza si při rychlém pohledu spletl doplatek za běžný příjem, což je častá chyba u lidí, kteří čekají na výměr déle, než očekávali.
Kde a jak žije Jan Kanyza v důchodu?
Kanyza žije převážně na chalupě v Libereckém kraji a věnuje se malování ve svém ateliéru. Nevlastní luxusní nemovitosti, jak se někdy mylně uvádělo; ve Francii má pouze pronajatý byt v Provence. Žije bez internetu, sociálních sítí a moderních technologií, což mu pomáhá minimalizovat náklady a udržet si psychickou pohodu.
Ukončil Jan Kanyza úplně kariéru?
Ano, přibližně rok před zveřejněním rozhovoru ukončil aktivní hereckou i dabérskou kariéru. Dnes se věnuje výhradně výtvarnému umění, ilustracím knih a fotografii. I když se objevuje na veřejných akcích nebo výstavách, již nepřijímá nové filmové či divadelní role a nezapůjčuje hlas do zahraničních snímků.
