Emisní povolenky a účty za energie: proč Německo, Polsko a Slovensko tlumí ceny a Česko váhá

Účty klesají u sousedů, v Česku ne. Co je za tím?

Domácnosti v Německu, Polsku a na Slovensku se v roce 2024 dočkaly prodloužené či nově cílené úlevy na energie. V Česku vláda tvrdí, že podobný rozsah podpory není možný, a odvolává se na rozpočtová omezení i unijní pravidla. Ironií je, že některé z těchto zemí jsou vůči HDP zadluženější než Česko, přesto našly prostor, jak zmírnit dopad drahých energií.

Jádro sporu leží v tom, jak státy používají výnosy z emisní povolenky a další mimořádné příjmy z energetické krize. EU stanovuje, že většina výnosů má jít na energetickou transformaci a snižování dopadů zdražení. V praxi to ale může znamenat i krytí regulovaných složek tarifu, přímé kompenzace dodavatelům nebo cílené slevy pro zranitelné domácnosti. Každá vláda si volí jinou kombinaci.

Rozdíly jsou i v tom, jak jsou složené naše účty. Platíme silovou elektřinu (tržní cenu), regulované poplatky (distribuce, přenos, systémové služby) a daně. Stát může krátkodobě zatlačit na kteroukoliv část – ale něco to stojí. Buď z rozpočtu, z povolenek, nebo z mimořádných odvodů od energetických firem.

Co dělají Německo, Polsko a Slovensko a proč Česko říká, že to nejde

Německo, Polsko i Slovensko sáhly po různých mixech podpory. Některá opatření byla plošná, jiná více cílená. Všude ale platí, že šlo o dočasná řešení navázaná na průběh krize a kolísání velkoobchodních cen.

• Německo: Po cenových brzdách pro rok 2023 zúžilo v roce 2024 podporu na cílenější kroky. Využilo kombinaci rozpočtových peněz, dřívějších mimořádných odvodů z energetiky a výnosů z emisních aukcí. Vedle toho posílilo sociální dávky pro domácnosti s nízkými příjmy a pomoc pro průmysl citlivý na ceny elektřiny. Cíl byl jasný: udržet konkurenceschopnost a předejít sociálním dopadům, i když plošné stropy už skončily.
• Polsko: Udrželo zastropované ceny pro domácnosti a malé firmy do poloviny roku 2024 a postupně je upravovalo. Náklady krylo kombinací odvodů od energetických firem a výnosů z ETS. Stát zároveň regulátorovi kompenzoval rozdíl mezi zastropovanou cenou a tržní realitou, aby dodavatelé nezastavili investice a nedostali se do ztrát.
• Slovensko: Opírá se o dlouhodobější dohodu se Slovenskými elektrárnami, která domácnostem drží stabilní cenu elektřiny přes více let. Rozdíl vůči trhu stát kompenzuje, část zdrojů jde i z výnosů z povolenek. Regulátor zároveň krotí nárůsty sítí rozložením nákladů na delší období, aby skoky v tarifech nebyly tak bolestivé.

A co Česko? V roce 2023 fungovaly cenové stropy a mimořádné odvody v energetice. Od roku 2024 stropy skončily a vláda vrátila trh k běžným pravidlům. Výnosy z povolenek proudí hlavně přes Státní fond životního prostředí a Modernizační fond na investice do zdrojů, úspor a sítí. Část peněz v minulosti pomohla snížit příspěvek na podporované zdroje energie na fakturách, ale kabinet tvrdí, že plošná úleva na ceny by znamenala velký a nestabilní zásah do rozpočtu.

Proč „to nejde“, když to jde vedle? Důvody jsou tři:

• Rozpočtové mantinely: Konsolidace veřejných financí omezuje prostor pro plošné dotace. Každá miliarda navíc je buď vyšší deficit, nebo škrty jinde. Sousedi volí jiný mix priorit, případně přesouvali peníze vázané na energetiku pružněji.
• Unijní pravidla: EU nechce dlouhodobé plošné stropy. Preferuje cílení na zranitelné skupiny, investice do úspor a do sítí. I tak ale umožňuje dočasné zásahy a krytí regulovaných složek, pokud jsou transparentní a dočasné. Záleží na konkrétní konstrukci.
• Stabilita vs. rychlá úleva: Jednorázová sleva na účtu potěší hned, ale neřeší příčinu. Investice z výnosů povolenek do sítí a nových zdrojů mohou dlouhodobě snižovat regulované ceny a tržní riziko – jen to chvíli trvá.

Argument se zadlužením je ošemetný. Německo má vyšší dluh vůči HDP než Česko a přesto zavedlo silnou dočasnou pomoc. Polsko a Slovensko jsou na tom podobně či hůř než Praha. Rozhodující ale není jen výše dluhu, spíš politická volba, jak rozdělit zátěž mezi domácnosti, firmy a stát – a na jak dlouho.

Co to znamená pro české účty v praxi? Klíčový je vývoj velkoobchodních cen a regulovaných složek. Když cena elektřiny na burze klesá, účty jdou dolů i bez zásahu státu. Proti tomu ale působí růst nákladů sítí a bezpečnosti dodávek, který se promítá do tarifů. Právě tady některé státy dočasně sahají po kompenzacích z ETS, aby nárůst rozprostřely do delšího období.

Jaké má Česko realistické možnosti, pokud by chtělo účty dál krotit a zůstat v rámci pravidel?

• Cílený sociální tarif: Sleva na prvních kilowatthodinách pro domácnosti s nízkými příjmy či pro seniory. Transparentní, stojí méně než plošné stropy a jde dobře plánovat.
• Dočasné krytí části regulovaných poplatků: Kompenzace pro sítě či podporované zdroje s jasným časovým rámcem a kontrolou nákladů. Hodí se hlavně při skokovém nárůstu.
• Rychlejší investice z ETS do sítí: Každá nová kapacita a digitalizace snižuje ztráty a zvyšuje efektivitu. Výsledek se projeví v tarifech s pár lety zpoždění, ale trvale.
• Chytré tarifní balíčky: Motivovat k posunu spotřeby do levnějších hodin a k úsporám. Když domácnosti lépe rozloží odběr, potřebujeme méně drahých špičkových zdrojů.

Rizika? Plošné dotace motivují ke spotřebě a mohou brzdit úspory. Výnosy z ETS jsou navíc volatilní – v roce 2023 byly vysoko, o rok později výrazně spadly. Plánovat z nich trvalé slevy je hazard. Proto dává smysl držet pomoc dočasnou a cílenou a současně zrychlit investice, které sníží náklady natrvalo.

Budoucnost cen bude formovat i nová pravidla trhu s elektřinou v EU. Rozšíří se smlouvy za rozdíl pro nové zdroje a posílí dlouhodobé nákupy mezi výrobci a odběrateli. Pokud je vláda a firmy dobře využijí, může to zmenšit výkyvy a přinést stabilnější ceny bez masivních dotací.

Pro domácnosti je nejdůležitější jediné: méně zubatý účet. Cesta k tomu vede dvojí – krátkodobě přes chytrou a úspornou podporu, dlouhodobě přes investice, které stlačí náklady v síti i na trhu. Sousedé to zkoušejí různě. Česko si bude muset vybrat, který mix mu dává největší smysl.