Donbas mizí před očima: Industriální srdce Ukrajiny se rozpadá v chaosu války

Donbas: Z průmyslového giganta na pokraj zániku

Když se řekne Donbas, někdo si vybaví tisíce komínů, hučící doly a železniční tratě plné uhlí. Ještě nedávno tady stávala Donbass Arena, moderní fotbalový stadion v Doněcku. Jenže kdo by dnes poznal ten někdejší Donbas? Od ruské invaze v roce 2022 je z kdysi industriálního a živého regionu troska. Nejde jen o bojiště. Mizí tu celé vesnice, města a s nimi i pestrý mix obyvatel, který Donbas dlouho odlišoval od zbytku Ukrajiny.

Donbas nebyl nikdy běžným regionem, ať už historicky, nebo kulturně. Mísili se tu arméni, Gruzínci, Uzbeci i další národy a vytvářeli nepřehlédnutelný koktejl jazyků a osudů. Někdo říká, že právě tato nesourodost byla srdcem oblasti — průmyslové inovace vedle rozpadající se periférie, kde stála vedle sebe hypermoderní infrastruktura a polorozpadlé baráky. Teď v téhle rozmanitosti i životu zvoní hrana. Denně Donbas opouští vlny lidí, kteří hledají bezpečí. Ostatní, kteří zůstávají, čelí bombardování, rozbitým domovům i nemožnosti žít běžný život.

Úzká hranice mezi nostalgií a realitou

Novinář Ondřej Soukup, který se dlouhodobě zabývá post-sovětským prostorem, připomíná, že model fungování Donbasu už se nikdy nevrátí. A důvod? Nejen válka samotná, ale hlavně to, že Donbas opustili téměř všichni původní obyvatelé. Města i vesnice jsou rozmlácené, továrny stojí nebo jsou zničeny, navíc region ztratil i své sociální vazby a paměť. „Donbas, jaký jsme znali, mizí. Dřív tu žil nesourodý mix lidí s různými názory i původy, teď už tahle společnost v podstatě není," líčí Soukup dramatickou proměnu, kterou sleduje na vlastní oči.

Jeho kolega Josef Pazderka dodává, že není důvod propadat nostalgii. Ano, Donbas byl specifický — místy moderní a zároveň extrémně chudý. Ale potřeboval změnu, byť ji válka přinesla drasticky. Donbas se od 19. století díky uhlí a přílivu zahraničních investorů rychle měnil z pusté stepi na klíčové průmyslové centrum. Málokdo dneska tuší, že Doněck vznikl podle velšského podnikatele.

Válka ale všechny tyto proměny razantně zastavila. Nejde tu jen o hromady rozbořených domů. Celé průmyslové srdce — doly, hutě i továrny — převážně přestaly existovat. Přes noc zmizel nejen zdroj obživy, ale i podstata toho, co Donbas po generace utvářelo.

Nejistá budoucnost oblasti jasně ukazuje, že i když by Ukrajina jednou region ovládla zpět, otázkou je, co zde vůbec najde. Zůstala tu poloprázdná města, rozbité továrny a úplně jiní lidé, než kteří region utvářeli desítky let. Může vůbec někdo ještě obnovit její kouzlo a získat zpět srdce těch, kdo tu zůstali? To zůstává pro Donbas i Ukrajinu obrovskou a otevřenou otázkou.