Když se v únoru roku 1942 zhroutila obrana Singapuru a tisíce spojeneckých vojáků putovalo do japonského zajetí, mezi nimi byli i Češi. Nebyli to profesionální vojáci poslí ze západní fronty, ale občané, kteří zde pracovali pro slavnou firmu Baťa. Dnes jim připomínáme jejich osud, který byl často tragický a dodnes plný nejasností.
Bitva o tento strategický ostrov byla jedním z největších fiasků britské armády ve druhé světové válce. Singapur kapituloval 15. února 1942 po pouhých několika dnech intenzivních bojů na pevnině. Do rukou vítězným Japoncům padlo přibližně 80 000 vojáků – Britů, Australanů a Indů. Přidali se k nim další desítky tisíc zajatců z předchozích soubojů v Malajsku. Pro Japonsko byl pád tohoto „nezdolného“ opevnění klíčovým krokem k ovládnutí ropných polí v jihovýchodní Asii.
Stíny nad Malackým průlivem
Singapur nebyl jen obchodním uzlem. Byl to hlavní britský opěrný bod v regionu, kontrolující přístup do Malackého průlivu. Tento úzký mořský kanál odděluje poloostrov Malajsko od ostrova Sumatra a vede přes něj kritická námořní trasa. Kdo ovládl průliv, ovládl tok ropy. Japonci si toho byli vědomi a jejich postup byl bleskový.
Japonské jednotky, konkrétně 5. a 18. divize, postupovaly směrem k městskému jádru od Bukit Timahu, zatímco gardová divize tlačila východněji od Nee Soon. Obklíčení bylo bezchybné. Ostřelování města začalo již 7. února 1942. Atmosféra v Singapuru byla dusná, plná strachu z nevyhnutelného konce. Generál Tomoyuki Yamashita, známý jako „Lvice Malajska“, neponechával žádnou šanci na manévrování.
Baťovci na první linii
Zde vstupuje do dějin malá, ale statečná skupina Čechů a Slováků. Československá komunita v Singapuru nikdy nebyla početná, ale její členové, zejména zaměstnanci firmy Baťa (tzv. baťovci), se rozhodli neutečít. Místo toho se dobrovolně zapojili do místních obranných sborů.
Dne 2. února 1942 velitelství dobrovolnických sborů vyslalo všechny oddíly do boje. Mezi nimi byl například Stanislav Jedovnický, příslušník kulometné roty 1. praporu Svobodného československého vojska (SSVF). Ve svých vzpomínkách popsal situaci s chladnou jasností: „Naše obranné postavení bylo umístěno na dohled od Singapuru, na přímořské straně.“ Jejich úkolem byla obrana pláží podél celého pobřeží, kde Japonci hledali slabé místo pro výsadky.
Bylo to zoufalé snažení. Zatímco pravidelná armáda ustupovala, ti civilisté stáli na místě. Sedm československých občanů při těchto událostech zahynulo – ať už přímo v boji, při pokusu o evakuaci nebo v následných zajateckých táborech. Jejich jména jsou často zapomenuta, ale jejich role je nedílnou součástí této kapitoly.
Osud Silvestra Němce
Mezi ty nejznámější příběhy patří osud Silvestra Němce. Ten byl zaměstnancem firmy Baťa a dobrovolně se přihlásil k obraně ostrova. Jeho stopa však končí za nejasných okolností. Někteří Češi se podařilo vyváznout – mezi 11. a 13. únorem opustilo přístav 44 lodí a osmnáct baťovců se pokusilo odplout. Ti, kteří zůstali, skončili v notoriicky známém táboře Changi, kde čekala na ně hlad, nemoci a brutální zacházení.
Pád Singapuru byl pro mnoho lidí začátkem dlouhé noci. Kapitulace podepsaná generálem Percivalem znamenala konec organizovaného odporu. Pro Silvestra Němce to byl pravděpodobně konec života. Historikové dlouho pátrali po tom, co se s ním přesně stalo.
Historické pátrání Jana Beránka
Odpovědi se dopátral historik a rodinný badatel Jan Beránek. Věnoval se pátrání po svém prastrýci Silvestrovi Němcovi. Cesta ho vedla až do Singapuru, kde shromažďoval dokumenty a svědectví. Výsledkem je kniha Pátrání po Silvestrovi, která vyšla v říjnu 2020.
Beránek ve své práci sestavil čtyři hypotézy o smrti svého příbuzného. Pátou hypotézu objevil až během cesty do Singapuru, kdy narazil na nové archivní záznamy. Kniha není suchopárnou kronikou, ale živým příběhem, který propojuje rodinnou historii s globálním konfliktem. Od vydání knihy rezonuje téma v médiích a připomíná nám, že historie se píše i drobnými lidskými osudy.
Často kladené otázky
Proč se Češi dostali do Singapuru?
Většina československých občanů v Singapuru pracovala pro obuvnickou firmu Baťa, která měla v koloniálních dobách rozsáhlé síť poboček po celém světě. Mnozí z nich se po vypuknutí války dobrovolně zapojili do místních obranných sborů, aby pomáhali bránit ostrov před japonskou invazí.
Kolik Čechů zahynulo při obraně Singapuru?
Podle dostupných historických zdrojů zahynulo sedm československých občanů. Některé ztratily život přímo v boji proti Japoncům, jiné při pokusech o evakuaci loděmi nebo následně v zajateckých táborech, jako byl ten v Changi, kvůli špatným podmínkám a nemocem.
Kdo byl Jan Beránek a proč písal o Singapuru?
Jan Beránek je historik, který se věnoval pátrání po osudu svého prastrýce Silvestra Němce, baťovce bojujícího v Singapuru. Jeho výzkum shrnul v knize „Pátrání po Silvestrovi“ (2020), kde rekonstruuje poslední dny příbuzného a zároveň popisuje širší kontext účasti Čechů v bitvě o Singapur.
Co se stalo s vojsky po kapitulaci Singapuru?
Po kapitulaci 15. února 1942 bylo přibližně 80 000 britských, australských a indických vojáků uvězněno v táborech. Podmínky byly hrůzné, mnoho zajatců zemřelo na nemoci, vyčerpání nebo při nucených pracích, například na stavbě železnice smrti do Barmy. Pro Čechy to často znamenalo internaci v táboře Changi.
Jaký byl strategický význam Singapuru?
Singapur kontroloval přístup do Malackého průlivu, klíčové námořní tepny spojující Tichomoří s Indickým oceánem. Ovládání tohoto průlivu umožňovalo přístup k bohatým ropným polím na Sumatře a Borneu, což bylo pro Japonsko zásadní pro vedení války v Asii.
