Veronika Arichteva čelí kritice za volnou výchovu: Syn ji oslovuje jménem, manžel jí stojí po boku

Veronika Arichteva a její výchova naruby: Proč ji syn oslovuje jménem?

Veronika Arichteva nikdy nehrála podle tradičních not. Když nedávno její pětiletý syn Luka v internetovém videu oslovil maminku prostým 'Veru', nebyla to ignorace nebo vzdor. Právě naopak – v domácnosti Arichtevých je takový styl běžný. Se svým manželem Bisim si říkají jmény nebo přezdívkami, a malý Luka prostě převzal to, co slyší kolem sebe. I když se občas ozve klasické „maminko“ nebo „tatínku“, jméno a přezdívky u nich vedou. Jenže část online publika na to má jiný pohled. Spustila se vlna kritiky a slova jako 'katastrofa', 'rozklad rodiny' nebo 'zmatek ve výchově' na sebe nenechala dlouho čekat.

Odpůrci tohoto přístupu tvrdí, že děti by rodiče měly oslovovat pevně danými tituly a že volný styl snižuje autoritu matky i otce. Podle některých dokonce oslovování rodiče jménem může vést k narušení respektu v rodině nebo dokonce zmatku ohledně rodinných rolí. Co na to samotná Veronika? Netají se tím, že je pro ni přirozenější být pro syna nejen maminkou, ale také partnerem, člověkem, kterému může důvěřovat. Zdůrazňuje, že každý může mít jinou představu o rodině, ale u nich funguje právě otevřenost – i když to občas sklízí kyselé pohledy od okolí.

Kritika, respektující výchova a rodinná autenticita

Podobné debaty se kolem Veroniky točí už delší dobu. Fanoušci i kritici dobře znají její názory na rodičovství a výchovu – nestydí se přiznat, že někdy ztratí nervy, jindy zase s úctou mluví o svém manželovi, který má podle ní větší trpělivost a nadhled. Bisi totiž často přebírá roli toho klidnějšího v domácnosti a podporuje ženu v jejím přístupu. Na sociálních sítích se nebojí vysvětlit, že právě domácí pohoda a otevřená komunikace jsou pro ně důležitější než dodržování konvencí. „Někdy nás Luka překvapí a řekne nám najednou maminko nebo tatínku. Ale většinou jsme pro něj prostě Veru a Bisi,“ popsal situaci Bisi v jedné z reakcí na kritiku.

Mnoho rodičů v Česku stále teprve zkouší chápat koncept 'respektující výchovy'. Ta zdůrazňuje rovnost, partnerský přístup a důvěru před tresty či přísnou hierarchií. U Arichtevých jde o otevřenost – jestli je něco opravdu 'katastrofou', zřejmě to podle nich není oslovování, ale spíš pokrytectví nebo zbytečná přetvářka. Pro ně je důležité, že doma panuje klid, smích a prostor pro chyby. A že dítě cítí, že může být samo sebou, aniž by se muselo bát, že něco řeklo špatně.

Navzdory různým komentářům a pochybným radám z internetu zůstávají oba rodiče klidní. Řídí se tím, co opravdu žijí a za co chtějí ručit – za autenticitu, blízkost a otevřenou komunikaci. Ani trocha kritik je z míry nevyvede a ostré vzkazy veřejnosti už berou s nadhledem. Pro fanoušky, kteří v tom vidí inspiraci, a pro odpůrce jako zdvižený prst... pro tuto rodinu bude 'Veru' vždycky víc než jen slovo.