Je to situace, která by se v demokracii neměla dít. Vláda České republiky vedená premiérem Andrejem Babišem se pokusila vyřadit prezidenta Petra Pavla z delegace na červencový summit Severoatlantické aliance (NATO) v turecké Ankaře. Rozhodnutí, které padlo v pondělí 22. června 2026, nebylo jen politickým krokem – stalo se předmětem ostrého právního boje a zásahu nejvyššího ústavního orgánu země.
Zatímco se politici hádali o post při stole, světová bezpečnostní realita připomínala, proč je alianční solidarita tak důležitá. Stačí vzpomenout raketový útok na kyjevskou dětskou nemocnici Ochmatdyt v červenci 2024, který si vyžádal desítky obětí a ukázal krutost války. Nyní se však pozornost soustředí na domácí politický boj, který hrozí oslabit český hlas uvnitř NATO.
Konflikt kompetencí eskaluje
Historie ukazuje jasný trend. Ze dvaceti summitů NATO, kterých se Česká republika účastnila, vedl delegaci prezident v devatenácti případech. Je to tradice, která fungovala za předchozích vlád. Na summitu ve Vilniusu v roce 2023 jel Petr Pavel společně s ministrem zahraničí Janem Lipavským a ministryní obrany Janou Černochovou. Premiér Petr Fiala tehdy cestoval jako člen delegace, ale hlavní slovo měl hlava státu.
Tentokrát to vypadalo jinak. Vláda Andreje Babiše rozhodla, že delegaci povede on sám spolu s ministrem obrany Jaromírem Zůnou a ministrem zahraničních věcí Petrem Macinkou. Prezident byl mimo hru. Proč? Podle Babiše se Pavel za předchozí vlády „vžil do role lídra zahraniční politiky“ a nový kabinet chce tuto roli převzít. Argument slabý, ale v politice často dostatečný.
Petr Pavel však neodmával rukama. Po jednání na Úřadu vlády 8. června 2026 oznámil, že má připravenou kompetenční žalobu. Jeho argumentace byla jasná: Jako vrchní velitel ozbrojených sil a bývalý vysoký představitel NATO má expertizu, kterou země potřebuje. Vyloučit ho z vrcholného jednání je podle něj vědomé snižování jeho ústavní role.
Ústavní soud vstupuje do hry
Reakce přišla rychle. Mluvčí Ústavního soudu Miroslava Číhalíková potvrdila podání žaloby. Pavel požadoval, aby soud deklaroval, kdo má pravomoc rozhodovat o účasti prezidenta na summitech NATO. Klíčovým bodem je článek 63 Ústavy ČR, který stanoví, že zastupování státu navenek je pravomocí prezidenta. Sice vyžaduje součinnost vlády, ale ne její schvalovací veto.
Soud nakonec vydal předběžné opatření, které nařídilo vládě zahrnout prezidenta do delegace. Byl to výhra pro Pavla, ale spor nekončil. Vládní koalice v čele s Babišem a Macinkou stále odmítala pozvat Pavla na neformální večeři lídrů, kde se podle nich domlouvají klíčová rozhodnutí. Byla to taktika izolace.
A pak přišel zvrat, který nikdo neočekával. Hostitelská země, Turecko, zasáhlo přímo. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan osobně pozval Petra Pavla na tu neformální večeři. Expremiér Petr Fiala to na sociální síti X komentoval ironicky: „Tak dlouho se snažili vyšachovat prezidenta z neformální večeře na summitu NATO v Ankaře, až Petra Pavla pozval na večeři turecký prezident.“
Stíny minulosti a současné riziko
Proč je tento spor tak citlivý? Protože probíhá v době, kdy hrozba ze východu není jen teoretická. Ruský raketový útok na Ukrajinu 8. července 2024, který vážně poškodil dětskou nemocnici Ochmatdyt v Kyjevě a způsobil smrt nejméně 47 lidí, nám připomněl cenu nestability. Tehdejší reakce Petra Pavla byla jednoznačná: Rusko se „nezastaví před ničím“. Kreml útok popřel bez jakýchkoliv důkazů, což je typická propaganda.
Na washingtonském summitu NATO v roce 2024 Petr Pavel reprezentoval Českou republiku jako oficiální představitel. Teď, dva roky později, se jeho role stává předmětem interního boje. Opozice kritizuje postup vlády, zatímco bývalý prezident Václav Klaus naznačil, že ministr Macinka jedná logicky, protože se Pavel pasuje do role protivníka vlády. Je to klasická polarizace, která neprospívá národní bezpečnosti.
Co nás čeká dál?
Rozhodnutí Ústavního soudu bude mít precedenční význam. Určí hranice mezi pravomocí hlavy státu a exekutivy v oblasti zahraniční politiky. Pokud soud potvrdí Pavlovy kompetence, vláda bude muset v budoucnu respektovat jeho účast na summitech NATO automaticky. Pokud rozhodne ve prospěch vlády, otevře se dveře k dalšímu omezování role prezidenta.
Mezitím pokračuje debata o tom, kdo skutečně vede českou zahraniční politiku. Zatímco se politici hádají o procedurách, alianční solidarita vyžaduje jednotný hlas. A ten vzniká těžko, když jsou hlavní aktéři rozděleni.
Často kladené otázky
Proč vláda Andreje Babiše nechcela, aby Petr Pavel jel na summit NATO?
Vláda argumentovala tím, že chce aktivně vést zahraniční politiku a považuje účast premiéra za prioritu. Andrej Babiš uvedl, že se prezident za předchozí vlády vžil do role lídra této politiky, což současný kabinet chce změnit. Cílem bylo posílit roli vlády na úkor prezidentské iniciativy.
Jak reagoval Ústavní soud na vyloučení prezidenta?
Ústavní soud vydal předběžné opatření, které nařídilo vládě zahrnout Petra Pavla do delegace. Soud reagoval na kompetenční žalobu prezidenta, který tvrdil, že vyloučení porušuje jeho ústavní pravomoc zastupovat stát navenek podle článku 63 Ústavy ČR.
Kdo pozval Petra Pavla na neformální večeři v Ankaře?
Na neformální večeři lídrů delegací pozval Petra Pavla přímo turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Tento krok překonal pokusy české vlády izolovat prezidenta od neformálních jednání, kde se často domlouvají klíčová politická rozhodnutí mimo oficiální protokol.
Jaká je historická praxe účasti českých představitelů na summitech NATO?
Tradicí je, že českou delegaci vede prezident. Ze 20 summitů, kterých se ČR zúčastnila, vedl delegaci prezident v 19 případech. Výjimkou byl například summit v Madridu v roce 2022, kdy šel premiér Petr Fiala, ale i tam byl později doplněn prezidentem Pavlem na summitu ve Vilniusu 2023.
Má tento spor dopad na bezpečnostní politiku ČR?
Ano, může. Rozdělení mezi hlavou státu a vládou oslabuje jednotný hlas Česka v alianci. V kontextu ruské agrese proti Ukrajině, jako byl útok na nemocnici Ochmatdyt, je důležitá vnímaná solidarity. Interní konflikty mohou být vnímány jako slabina, kterou mohou využívat externí aktéři.
